Svérázný vypravěčský styl, pro Ivu typický humor i značně rozporuplný hlavní hrdina, k němuž ale autorka přistupuje s obrovským citem a empatií, zaujaly čtenáře i kritiky, kteří v ní vidí černého koně české literatury.
Mediální pozornost si vysloužil také značně třaskavý podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži. „Je to trošku provokativní. Termín stárnoucí bílí muži je určitá past, která může vzbuzovat kontroverze – a taky je podle diskusí vzbuzuje. Důležité je ale i slovo ,sní‘. Protože moje kniha je do velké míry o touhách. O touze znovu uspět, najít znovu lásku, pochopení. Podtitul je tak esencí knihy i marketingový chyták zároveň,“ vysvětluje Iva Hadj Moussa.
Ta není na české literární scéně žádný nováček, čtenáře zaujala už knihami Šalina do stanice touha, Démon ze sídliště a Havířovina. Kromě toho působí jako dětská terapeutka.
Lidovky.cz: Jedním z impulzů k napsání knihy byl váš rozhovor s kamarádem, který na otázku, proč nečte, odpověděl, že v poslední době vycházejí jen samé knihy od žen o ženách, které se rýpají ve vlastním nitru. A tak jste napsala knihu o mužích, kteří se šťourají v nitru. V čem by mužům pomohlo, kdyby se víc rýpali v sobě a řešili s kamarády třeba vztahy?
To by nebylo špatné a myslím, že o nich do určité míry mluví. Ale co poslouchám od manžela, tak spíš řeší politiku a práci, málokdy dojde na osobní intimitu. Mám pocit, že si muži často řeknou, že to zvládnou sami.
Johanes, hlavní hrdina knihy, projde rozvodem, opustí ho manželka a on se s tím nedokáže vyrovnat. Má v sobě sebelítost, pořád se ptá proč, co udělal špatně. Možná kdyby si šel po rozvodu s někým popovídat, třeba na pár konzultací k terapeutovi, vyrovnal by se s rozvodem rychleji. V jednu chvíli se ale kamarádům svěří.
Lidovky.cz: Jaký je hlavní hrdina knihy, padesátník Johanes?
Jako instruktor autoškoly vyjel po své žačce, mladé holce, které ještě nebylo ani osmnáct. Ačkoliv velice brzy vyhodnotil, že ho ta holka odmítá, a nedošlo ke znásilnění, rozmázlo se to v médiích, přišel o práci a cítí se trochu ukřivděný.
