Pavel Zajíček byl nepřehlédnutelná postava. Už na dálku z něj sršel respekt. Nikdo, ani jeho dcera Michaela, to jeho zvláštní fluidum nedokáže popsat. S Pavlem jsme si tykali, s Míšou taky. Tak je to i v rozhovoru.
Míša mě pár dní po tátově smrti pozvala do radotínského domu s dlouhou rodinnou historií. Vyrostl tam Pavel a do svých osmi let tu žila i Míša. Prošli jsme městem, kolem hřiště, kde Pavel hrál fotbal, okolo školy, kam oba chodili, až na hřbitov.
Lidovky.cz: Kdy jsi, Míšo, viděla tátu naposledy?
Pár hodin před smrtí, což jsem nevěděla – cítila jsem z něj ještě odhodlání. Táta ležel na plicním, kde musí návštěvy nosit celou dobu respirátor, a když jsem odcházela, dal mi najevo, že chce, abych mu dala pusu jako vždycky. Sundala jsem respirátor a dala mu poslední pusu.
