Neděle 2. dubna 2023, svátek má Erika
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

PEKÁRKOVÁ: Sežeň dva pomeranče

Lidé

  5:00
Úkol zněl jasně: sežeň dva oranžové pomeranče a pozítří je přines do školy. To řekla souška čitelka, a co řekla souška čitelka, to bylo svaté. Do vánočních prázdnin zbývalo pár dní, a tak budeme vyrábět vánoční ozdoby. Konkrétně pomeranče propíchané hřebíčkem, které provoní celou místnost a navodí atmosféru vánoc. (Tenkrát nás učili, že vánoce se píší s malým v – strana a vláda nám jejich oslavy blahosklonně povolila, ale pilně potlačovala jejich náboženský význam.)

Zátiší s pomeranči foto:  Tomáš Krist, MAFRA

PEKÁRKOVÁ: Ticho vás dnes přijde draho

Jenže kde vzít dva oranžové pomeranče? Ty žlutozelené kubánské s tenkou slupkou se občas daly sehnat, ale ty oranžové byly ze Španělska a byl to úzký profil.

„Dva pomeranče?“ zděsili se naši, když jsem se jim s tím problémem svěřila. „Oranžové? To bude malér…“

Můj tatínek měl vždycky hrůzu z toho, že když přijdu do školy nepřipravená, dostanu špatnou známku a „docela si uzavřu přístup ke vzdělání“. On sám byl vysokoškolák a nedovedl si představit, že by se jeho dcera mohla na školu nedostat. Měli jsme to prý v rodině „polepené“ – časem jsem vyrozuměla, že naši nejdřív byli, a po roce 1969 nebyli v KSČ, a tak jsem musela mít samé jedničky s hvězdičkami. Aby soudruzi nemohli říct, že se na studium nehodím.

Tatínek se držel za hlavu a lamentoval, kde teď seženem pomeranče. Na pomeranče se musí vystát fronta – a musí ji vystát dospělý. Dítěti možná prodají rohlíky, ale pomeranče zaručeně ne. A kdo z dospělých teď na to má čas?

PEKÁRKOVÁ: Co bylo dřív

Jak bylo zvykem, i tenhle zásobovací problém vyřešila babička. Na druhý den si přivstala, v šest vyrazila z domu a šla v mrazu čekat před prodejnu, aby byla první na řadě, až v osm přivezou zboží. Nemohla tušit, co přivezou – možná jen jablka a červenou řepu, možná sušené fíky, možná dokonce ananas. Stát fronty na zboží, to byla naše ruleta. Nikdo nevěděl, co přivezou a jaký je v tom systém, ale teorií existovalo mnoho. Tentokrát babička zvítězila. Tatínek si oddechl.

V osudný den se v učebně sešlo čtrnáct oranžových pomerančů. Dva jsem donesla já a tucet jich donesla maminka největšího lempla Fandy, který měl tátu poslance, a tím pádem i „styky“.

Jeden pomeranč nejspíš stopil třídní lump Karel, který už v osmi letech uměl skvěle krást. Do dvou jsme zapíchali hřebíčky a vystavili je na skříni v učebně. Zbylých jedenáct souška čitelka odnesla do sborovny.

V lednu babička v jednom z řídkých bojovných záchvatů namašírovala do školy a dožadovala se svých dvou pomerančů. Nebyly k nalezení.

„To nechápu,“ mudrovala celé odpoledne. „Kdo je moh’ ukrást, když tam děti nebyly?“

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Právě čtete

      Mohlo by vás zajímat