Rodák z tehdy polské Horní Suché absolvoval v roce 1961 studia herectví na brněnské JAMU. Poté prošel divadly v Uherském Hradišti, Mladé Boleslavi, Pardubicích a také Studiem Ypsilon v Liberci a v Praze. Pak zakotvil na české první scéně.
Podle serveru Blesk.cz byl herec delší dobu upoután na lůžko v pražské Vinohradské nemocnici, před časem totiž prodělal srdeční příhodu a špatně se pohyboval. Kvůli výpadkům paměti nedávno vzdal i svou hereckou práci.
"Poslední rozloučení se uskuteční za účasti veřejnosti v pátek 23. března od 14:00 hodin ve Velké obřadní síni strašnického krematoria v Praze," řekl mluvčí činohry Tomáš Staněk.
Poslední filmovou roli ztvárnil v pohádce Václava Vorlíčka Saxána a Lexikon kouzel. „Měl jsem ho rád, docela často jsem ho obsazoval, byl to spolehlivý herec. V posledních letech však na něm bylo znát, že není úplně zdráv. Skon manželky ho velice ranil – stal se poté trochu nabručeným samotářem, ale samozřejmě jsme to všichni respektovali,“ reagoval na jeho skon Vorlíček.
zdroj: www.youtube.comDo diváckého povědomí se tento herec zapsal především díky svým rolím filmovým a televizním. Před kamerou vytvořil desítky postav.
Zahrál si například ve filmech Já nejsem já, Discopříběh 2, Černí baroni, Rebelové, Der Lebensborn - Pramen života nebo také v televizních seriálech Létající Čestmír, Arabela se vrací, Náhrdelník, Hospoda, Život na zámku či Ulice.
Proslavila ho role kapitána Ořecha v adaptaci románu Miloslava Švandrlíka Černí baroni, nebo seriál Hospoda, ve kterém ztvárnil štamgasta Tomáše Babulu.
Robustní lenoch
Od roku 1956 byl členem polského souboru Těšínského divadla v Českém Těšíně, kam nastoupil původně jako kulisák.
Uměl senzační polský boršč"Pocházel z Těšínska, byl šlonzák a měl také polskou národnost a stále mluvil měkce a mně se to líbilo, zdálo se mi to dobré a osobité pro naši poetiku," vzpomíná na Bronislava Poloczka zakladatel Studia Ypsilon Jan Schmid. "Chtěl jsem, aby každý herec byl typ, kterého něco charakterizuje. A pokud jde o něj jako o člověka, byl zakletý v jedné věci. Uměl senzačně vařit polský boršč a když se do něj pustil, dělal to dva dny, A ten polský boršč je úplně jiný než ruský, je to takový čirý a a nádherně červený. A takový člvoěk byl pro mě vždycky i Broňa Poloczek.“ |
O čtyři roky později debutoval na filmovém plátně. Jeho první filmová role byla v romantickém filmu Valčík pro milion z roku 1960. Studium herectví na brněnské JAMU úspěšně dokončil o rok později.
S Vladimírem Menšíkem ve filmu Mladé víno.
V činohře Národního divadla uplatnil svůj robustní zjev i halasný projev, které souzněly s postavami Moliérova Tartuffa, Dantona z Dantonovy smrti, Falstaffa z Krále Jindřicha IV., Tělegina ze Strýčka Váni, Doolittla z Pygmalionu či vrchního a Kláska z Lucerny.
Na plátně se prosadil převážně jako veseloherní typ v nejrůznějších úlohách chvastounů, žoviálních a prostoduchých náfuků, lenochů, podvodníčků, pokrytců a intrikánů. Často hrál i v detektivkách.
Napočítat do tisíce a oddělat se
S touto "šarží" občas kontrastovaly jeho role na české první scéně, zejména v komorních citlivých textech. Před deseti lety mu například v Divadle Kolowrat zatleskal rakouský dramatik Peter Turrini za parádní výkon v monodramatu Hotovo, konec!
zdroj: www.youtube.comByl monologem člověka v krizi, který prohlásí, že „napočítá do tisíce a oddělá se“. Turrini tehdy ocenil humor, který Poloczek do chmurného textu vnesl, i to, že životního ztroskotance vylíčil s velkou dávkou sympatie.
Poloczek hru objevil sám a dva roky se na její uvedení připravoval. Vůbec poprvé ji inscenoval v roce 1997 vídeňský Burgtheater.
Za „svého herce“ ho tento autor označil v roce 2006, kdy na stejné komorní scéně sledoval další svou hru Josef a Marie, v níž Poloczek exceloval s Emílií Vášáryovou. Šlo o příběh dvou osamělých lidí, uklízečky a pracovníka ostrahy, které dá jednoho večera ve skladě supermarketu dohromady náhoda. I u toho byly televizní kamery.
