A jak v poznámkách ke Kytici připomněl Karel J. Erben, „nižádného dne do roka neprovozují se u Slovanů tak obecně věštby, jako právě na Štědrý večer“. Zkusme se podívat, jakou roli přitom kdysi hrály rostliny.
Recept, který zvládnou i začátečníci. Jak na vánočku s ořechy, radí cukrářka |
Na Vánoce bylo potřeba myslet už v červnu na sv. Jana Křtitele, ještě před východem slunce se musela v tento den natrhat mateřídouška, jíž se pak hned ráno na Štědrý den podkuřovaly stromy. Trhalo se ale i jiné svatojanské koření, které se před svátky uvařilo a smíchalo s žitnou moukou do tuhého těsta. Z něj se pak udělalo tolik placek, kolik bylo dojných krav. Každá kráva je pak dostávala od Vánoc až do Tří králů vždy ráno před krmením, což ji mělo spolehlivě ochránit před zlými kouzly.
Na Štědrý den ovazovali hospodáři v sadech slámou stromy a zvali je jako hosty k večeři. Někdy se ovocnými stromy i potřásalo, jako by je chtěli probudit ze zimního spánku. Přitom na ně házeli jablka a ořechy, stromy se jim za tyto dárky měly později odvděčit hojným ovocem. Pro dříví chodívala o Štědrém večeru děvčata, pokud přinesla domů sudý počet polínek, měla naději, že se brzy vdají, pokud lichý, vdavky se v příštím roce nekonaly.
Kapr bez kapra. Ke sváteční večeři si udělejte zeleninové „fish and chips“ podle šéfkuchaře |
Po štědrovečerní večeři se rozkrajovala jablka. Byla-li jejich jádra neporušena, měl být ten, kdo jablko rozkrojil, po celý rok zdráv; komu se to nepodařilo, mohl v příštím roce čekat choroby či snad rovnou smrt. Stejný osud čekal i toho, jehož jablko bylo červivé, smrt měl nablízku také ten, jehož první rozloupnutý štědrovečerní ořech byl prázdný. Nic dobrého ani nevěštilo, když zvečera pod ořechovou skořápku nasypaná špetka soli do rána zmizela. Naopak ze zdravého ořechu se usuzovalo na pevné zdraví.
Ze soli se dalo předpovídat i rozložení dešťových srážek během nadcházejícího roku. Z cibule se sloupalo dvanáct lupenů, každý vlastně představoval jeden měsíc v roce. Poskládaly se do řady a na každý se položila špetka soli. Na kterém se sůl do rána rozpustila, v tom měsíci mělo být mnoho dešťů, kde zůstala, v tom mělo vládnout sucho.
Zcela neodmyslitelnou součástí štědrovečerních obyčejů byl česnek. Věřilo se, že posiluje tělo, vzbuzuje se jím zmužilost a chuť do práce – proto dostávala na Štědrý den čeládka hned ráno česnekovou polévku. Po česneku dostal také kohout, houser a pes, tato zvířata se prý potom ničeho nebála a statečně bránila hospodářův majetek. Věřilo se, že česnek též chrání stavení od všeho zlého, od čarodějnic i neduhů. Slováci proto česnekem natírali o Štědrém večeru u stájí i domů zámky a závory, strigy pak neměly přístup k dobytku. Stroužek česneku měl být o Vánocích po ruce vždycky.
Tip na bramborový salát, kapra v jogurtu i kachní játra. Šéfkuchař David radí, jak na štědrovečerní večeři |
Ze svátečního stolu se hned nesklízelo, a když se na něm nechaly rybí kosti až do Božího hodu, mohly se na zahradě zakopat. Měla z nich potom vyrůst kouzelná řimbaba, kterou začarovávali psotník. O Vánocích nesměl chybět v domech ani hrách. Na Boží hod musel každý sníst aspoň jednu lžičku, to aby se v příštím roce urodil v hojnosti. I po světnici se hrách hned na třikrát rozhazoval: poprvé prý na pěkná hnědá hříbátka, podruhé na pěkná červená telátka a potřetí na pěkná bílá jehňátka. Na Štěpána přinášeli pastýři do stavení jedlové chvojky, z nichž pak domácí podle počtu větviček usuzovali, tolik bude nových telátek.
Ještě v 18. století se na sv. Štěpána také světil oves a v den sv. Jana Evangelisty (tj. 27. prosince) i víno. Říkávalo se, že kdo tento den pije víno, ten se následujícího roku určitě neotráví. No uznejte, že tohle je opravdu dobré vědět!
