21. července 2012 7:00 Lidovky.cz > Relax > Zajímavosti

Objevují a mění krajinu pomocí netradičních objektů

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Objevovat krajinu, která promlouvá | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Objevovat krajinu, která promlouvá | foto: Judita Matyášová, Lidové noviny

Dvoumetrové židle na kopci, zvířata z plechu. Zní to jako popis surrealistického obrazu? Dost možná, pro skupinu mladých z Rychlebských hor na Jesenicku je to ale realita, kterou si sami vytvořili. Již několik let prozkoumávají tamní krajinu a instalují v ní netradiční objekty.

„Známe se s kamarády odmalička. Naši rodiče pro nás organizovali dětské tábory, které nebyly tak úplně obyčejné. Zvali tam své přátele, výtvarníky. Asi nejvíc mě bavilo, když jsme pracovali s architektem Michalem Mihalčíkem. Ukázal nám, že krajina je jako obraz, do kterého můžeme sami zasáhnout. Objektem, který ji ozvláštní a­přitom jí ponechá původní tvář,“ říká jednadvacetiletý Jakub Kročil.

Prázdninové setkání pro děti se postupem let proměnilo. Mladí lidé společně založili neformální skupinu REZ, která mapuje zajímavá místa v okolí. „U nás na Javornicku je několik zaniklých obcí. Nejsou tam ani statky, ani kostely, a přesto tam něco z života té vesnice stále zůstává. Je to paměť toho konkrétního místa. Pro naše letošní setkání jsme si ale vybrali ještě starší místo. Louku u vesnice Kobylá nad Vidnavkou. Vypadá, jako kdyby tam před tisíci lety roztál ledovec a zůstaly po něm jen malé travnaté ostrůvky. Napadlo nás, že by jim slušelo ještě něco navíc,“ vysvětluje Jakub.

Tým mladých se rozhodl, že louku dotvoří k obrazu svému, na rozdíl od předchozích let však nemusel řešit, jak získá finance. „Hodně lidem se naše práce líbí, ale i tak je problém shánět sponzory. Máme za sebou již pět realizovaných objektů v krajině. Nejznámější jsou asi obří židle na cestě z Jeseníku. Letos jsme měli štěstí. Přihlásili jsme se do programu Think Big.

Díky podpoře od Nadace O2 jsme mohli zaplatit hlavně materiál na vytvoření umělých ‚přitoulaných‘ kamenů a plechových zvířat. Na závěr happeningu jsme uspořádali slavnostní otevření. Baví mě sledovat, jak naše práce vyvolává různé reakce. Pro někoho je nepochopitelné, proč takové akce děláme. Občas nám říkají, že je to zásah do krajiny. Já si ale myslím, že člověk může krajinu nejen obdivovat, ale i­měnit, ovšem s respektem,“ říká Jakub, kterého dětské tábory tak trochu předurčily k budoucímu povolání. Studuje totiž na lesnické fakultě obor stavby na bázi dřeva.

  • 0Diskuse


Judita Matyášová

Autor

Judita Matyášovájudita.matyasova@lidovky.czČlánky