Pytláctví nevymizelo a želvy, ať už kareta obrovská, kožatka velká nebo kareta obecná, dál v této tropické části Atlantiku čelí nebezpečí, že budou vyloveny, ale také horšícímu se životnímu prostředí.
V roce 2004 byla dvě hodiny jízdy z Dakaru vytvořena chráněná mořská zóna Joal-Fadiouth. Spojuje rybářský přístav Joal a vesnici Fadiouth postavenou na turisty oblíbeném ostrově, který celý vznikl z nakupených mušlí.
Jak pomoci ohroženým mořským želvám? Organizace se snaží chránit vajíčka před pytláky |
Vznikla tak oblast s osm kilometrů širokým pásem moře, s písečnými plážemi, bludištěm mangrovníků i savanou - celkem 174 kilometrů čtverečních, o které se společně starají stát, místní úřady a sdružení žen i rybářů. Oblast je zasvěcena ochraně biodiverzity a zlepšování životních podmínek obyvatel. A jedním z úkolů je také ochrana želv.
  |
Tyto vynikající plavkyně tudy proplouvají při své migraci dlouhé nejméně tisíc kilometrů mezi Kapverdskými ostrovy na severu a Guineou-Bissau na jihu, kde kladou vejce.
Jejich cesta není bez nebezpečí. Stává se, že si spletou plastový sáček s medúzou, kterou mají rády, či že uvíznou v sítích rybářů.
Jedna z želv, která se stejně jako ostatní nedávno vydala na svou pravidelnou cestu, se právě zapletla do sítí barevné pirogy proplouvající na hranicích chráněné zóny. Čtyři zdatní muži zvedli zvíře vážící asi sto kilogramů na palubu, vyprostili ze sítě a vrátili do vody.
„Není v našem zájmu je jíst, protože přispívají k záchraně mořských živočichů. Tam, kde jsou želvy, je i hodně krevet a chobotnic,“ vysvětluje kapitán Ganar Kane.
Z rybolovu podle OSN přímo či nepřímo žije asi půl milionu ze 16 milionů Senegalců. V této chudé zemi je to samostatný životní styl a celé obce podél pobřeží jsou na něm závislé.
Abdou Karim Sall, šéf místního sdružení rybářů a předseda výboru spravujícího chráněnou oblast, vybízí obyvatele, aby želvy chránili. Bývalí prodavači pokrmů z želv dokonce změnili řemeslo, když dostali tři pirogy, aby mohli vozit turisty na moře, říká.
Na Galapágách vypustí želvího samce, který zachránil vlastní druh |
Turisté, kterých ročně dorazí asi 500, si mohou želvy, jichž jsou podél pobřeží tisíce, fotografovat. Ovšem jejich počet se však za posledních 20 let snížil o asi 30 procent, uvádí Sall.
Když mají turisté štěstí, mohou pozorovat kapustňáka, mořského savce vážícího několik set kilogramů, jak se klidně pase.
Želvy nejen proplouvají, krmí se v mělkých vodách u pobřeží a udržují křehký biotop. Od června do října desítky z nich také na plážích Joalu kladou svá vejce. Dvacítka příslušníků námořního letectva a dobrovolníci chrání hnízda mřížkou.
Za 45 dní sem ráno v šest hodin přijdou pomoci, aby predátoři malé želvičky nesežrali, říká Sall. Vajíčka a čerstvě vylíhlé želvičky mají v oblibě varani, ptáci a některé ryby a naděje na přežití není vyšší než jedna ku tisíci, dodává Sall.
Ne všichni rybáři navíc navracejí želvy do moře, a když nemají dobrý lov, někteří je chytají. Přetrvávající obliba želvího masa není jedinou hrozbou.
Koncem června byla na pláži u Dakaru nalezena mladá želva s břichem po celé délce rozříznutým. „Ocas a reprodukční orgány jí vyjmuli, aby je použili v lidovém léčitelství,“ soudí Charlotte Thomasová, činitelka senegalské nevládní organizace Oceanium.
