Děti vaření přiměje k zamyšlení nad souvislostmi s vnějším světem, když se zeptají, odkud jídlo pochází nebo na původ receptu. Umožní jim upotřebit v jiném kontextu to, co se naučily ve škole.
Častými úkoly při vaření je odměřování surovin, vážení nebo válení těsta na konkrétní rozměr, což prověří matematické schopnosti mladých šéfkuchařů.
Ohniště i venkovní vaření. Tradiční prožitky se vrací zpátky do zahrad |
Vaření rovněž ukáže, jak funguje věda v běžném životě. Například taková majonéza: po žloutcích, citrónové šťávě, hořčici, cukru a soli přichází na řadu olej, který se přidává po troškách do misky nebo mixéru, dokud nevznikne hladká, krémová emulze. Některé děti ale postupují zbrkle, olej přidají najednou a výsledkem je podivná tučná hmota. Naskytne se tak příležitost vysvětlit jim, že olej a vodu nelze obvykle smíchat.
Kuchařské neúspěchy, jako je tento, ale také úspěchy pomáhají rozvíjet dětskou houževnatost. Vaření kromě praktických dovedností rovněž posiluje charakter. Děti vede k tomu, aby spolupracovaly s ostatními, a buduje jejich sebedůvěru, když si mohou samy zabalit svačinu, upéct pamlsky na výlet nebo pomáhat ostatním s večeří.
Díky vaření jsou děti také otevřenější novým jídlům, která by jinak možná ani neochutnaly. „Jedenáctiletý Jad nikdy nejedl quinou, ale jednou vyzkoušel recept na quinoou s bylinkami. Jeho rodiče pak říkali, že ho tato nová ingredience tak nadchla, že jídlo uvařil pro svou rodinu hned další večer, a od té doby je quinoa součástí jejich domácího jídelníčku,“ napsala Molly Birnbaumová.
Nejlepší na vaření s dětmi ale samozřejmě není rozvíjení schopností a udílení životních lekcí, ale vzpomínky, které na tyto chvíle zůstanou. Rodiče totiž nakonec šťastně zapomenou na nepořádek, který dětské pokusy v kuchyni doprovázel.