U televizních pořadů o vaření je to stejné jako u řady dalších odvětví v dnešní době, jedná se o dobrý podnikatelský záměr a nalezení mezery na trhu, která plodí úspěch. Pořady zvedají zájem o jídlo a povědomí Čechů o vaření samotném a někteří lidé už konečně nepřemýšlejí o jídle jen jako o základní lidské potřebě, to hodnotím jako jejich velké plus. Ale rozhodně bych tyto pořady nespojoval s gastronomií. Pro lidi, kteří se v oboru pohybují a mají ho jako řemeslo, tyto pořady zatím žádnou studnicí vědomostí a nových informací nejsou.
Pořady o vaření jsou u nás v první řadě o velkých emocích, napjaté atmosféře, o soutěživosti a až úplně na konci řetězce jde o jídlo samotné. Tak vnímám i českého MasterChefa, je to taková „ordinace v růžové zahradě“, kde se vaří. Český národ je soutěživý a rád jí, tudíž ideální kombinace na scénář pro českého diváka. Nemyslím si, že by tento pořad sledovalo hodně lidí z oboru a že by se u něj něco přiučili. Ale to určitě ani nebyl hlavní účel této show.
Pavel VeltruskýProfesní zkušenosti sbíral v českých i zahraničních kuchyních. Vařil na obrovských zaoceánských lodích, v hotelech Marirot v České republice i v zahraničí nebo také ve tříhvězdičkové michelinské restauraci Waterside Inn v Anglii. V minulosti působil v pražském Alcronu, v restauraci La Gare, v Salabce v pražské Troji nebo také v marockém luxusním hotelu Mirage. Už je to více než rok, co začal pracovat v brněnské restauraci Signature. Vařil pro Julii Robertsovou i pro herce Jakea Gyllenhaala. |
Porovnávám českého MasterChefa s jeho anglickou verzí. V anglické porotě jsou dva profesionálové, kteří striktně hodnotí jídlo a jeden herec, který dělá trochu drama. U nás se z profesionálů snaží udělat herce a drama dělají všichni. Hlavní rozdíl je, že soutěžící v anglické verzi jsou profesionálové. Možná i tyto jejich pořady o vaření způsobily, že dnes v Anglii vaří kde kdo, mají dost kuchařů, a tím pádem je jejich prezentace oboru úplně jinde a patří k světovým lídrům. Celá Anglie se posunula od tradičních pudinků a fazolí do místa, kde se tvoří opravdová gastronomie.
Samozřejmě, že to není zásluha jen MasterChefa a podobných pořadů. Mají výhodu, že se mohou učit od těch nejlepších šéfkuchařů. Kuchaři jsou do pořadů zváni, protože něco umí a ne proto, že někoho znají.
A nejedná se jenom o Anglii. Když jsem pracoval ve Francii, běžel tam pořad Bon Appétit Bien Sur, kterým provázel Joël Robuchon. Zval si k sobě profesionály a společně vařili od základu francouzskou klasiku. Něco takového nám v Česku chybí. Myslím, že by se měli víc zaměřovat na profesi než na show. Ale možná se blýská na lepší časy, nedávno jsem viděl krátký pořad o Romanu Paulusovi a jeho působení v Alcronu a nebylo to vůbec špatné.
