Nejméně půl milionu Čechů nasává nebezpečné olovo do organismu s každým douškem obyčejné vody z kohoutku. Tvrdí to alespoň Státní zdravotní ústav. K řadě českých domácností totiž stále proudí pitná voda přes staré olověné trubky.
„Odhaduje se, že ještě asi pět procent domů v Česku má olověné vnitřní rozvody vody,“ píše se přímo ve zprávě, kterou ústav zveřejnil v roce 2008. To se ostatně projevilo i při měření kvality vody.
ČTĚTE TAKÉ: |
Hygienici obešli 40 tisíc českých domácností a odebrali tam vzorky vody z kohoutků. Výsledek: ve zhruba 1300 odběrech našli nadlimitní koncentrace těžkého kovu. Další vzorky sice zákonem stanovené limity olova nepřekročily, bezvadná voda ale rozhodně nebyla. Nejhorší situace přitom panovala v Olomouci. V době průzkumu měla olověné přípojky asi čtvrtina domů. V Praze a Brně to bylo kolem tří procent.
Evropská komise uvažuje, že limity zpřísní
Podobně dopadly i výsledky měření na lidech. Nadlimitní koncentrace olova se našly v krvi tří procent všech testovaných dětí. Hůř dopadali chlapci. Hygienici jsou přesto spokojení, výsledky se zlepšují. „Ještě v roce 1996 bylo nad limitem asi 15 procent dětí,“ vysvětlují. Navíc boj s olovem pokračuje. Třeba Evropská komise nyní uvažuje o tom, že limity zpřísní. Vědci totiž zjistili, že je kritická hladina olova v krvi stanovena příliš vysoko. Měla by být až sedmkrát nižší. Třeba francouzský Úřad pro potraviny, životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost nyní plánuje, že sníží limitní hodnoty na 15 mikrogramů olova na litr krve. Doposud byly na 100 mikrogramech.
Studie totiž ukazují, že i tak malé množství olova v krvi ovlivňuje funkci ledvin. Udětí navíc olovo napadá centrální nervový systém. K tomu se přidala i švédská agentura pro chemické látky. Podle té má zase 10 procent všech výrobků, které v poslední době zkontrolovala, nebezpečné množství olova. Jde třeba o kosmetiku, kuchyňské nádobí, glazurovanou keramiku nebo hračky. Ty si přitom děti běžně vkládají do úst.
