Řadě lidí také vadí, že hlučí a že si v klimatizované místnosti nemohou otevřít okno. Mají pocit, že jsou v kleci. Za 110 let od spuštění první klimatizace má tento technický vynález řadu příznivců i odpůrců.
ČTĚTE TAKÉ: |
Podle národní referenční laboratoře pro mikroklima a pracovní prostředí by se teplota vzduchu na pracovišti měla pohybovat celoročně mezi 20 až 28 stupni Celsia. Udržet ji v tomto rozmezí pomáhá právě klimatizace. Protože zařízení ale současně silně vysušuje vzduch, musejí lidé v klimatizovaných místnostech dostatečně pít.
Zdravou sliznici dýchacích cest pokrývá vrstvička hlenů, která ji chrání proti vpádu virů. Klimatizace tuto ochrannou bariéru vysušuje, a tak lidi v klimatizovaných místnostech trápí letní angíny, rýmy a záchvaty kýchání.
Infekce a plísně
Určitým zdravotním rizikem klimatizace mohou být i znečištěné filtry. S chladným vzduchem se mohou šířit do místnosti infekce a plísně.
Zdravotní problémy mohou způsobovat také větráky, pokud ženou vzduch přímo na člověka. Vzdušný proud vysušuje pokožku a způsobuje pálení očí. Větráky by měly vzduch v místnosti protáčet, tím lidem od vedra uleví.
Dalším rizikem je teplotní šok, když člověk vyjde z klimatizované místnosti do venkovního vedra. Je-li venku 35 stupňů Celsia a klimatizace je na 18 stupňů Celsia, člověk spolehlivě onemocní. Nachladit se může také při cestování v klimatizovaných autech či autobusech, nebo v bankách či supermarketech, kde je klimatizace běžně nastavena na nižší stupně.
V létě do práce ve svetru a teplých ponožkách
Pro delší pobyt v klimatizovaných místnostech radí lékaři náležitě se vybavit. Třeba pokladní v supermarketech či bankovní úřednice by si měly vzít v horkých dnech do práce také svetr a teplé ponožky.
Tělo si po určité době na pobyt v klimatizovaném prostoru zvykne, šokem pak pro ně může být vstup do horkého venkovního vzduchu. Lékaři radí po odchodu z klimatizovaného prostoru setrvat chvíli v místě bez klimatizace, třeba na chodbě, a napít se vlažné minerálky.
