Šéfredaktor odvážné a komunisty umlčené Stráže severu se narodil před 120 lety – 4. února 1903. Jeho otec Václav Veverka pracoval jako kovářský dělník v nádražních dílnách v Nymburce. Když bylo Josefovi pět let, zemřela mu maminka. Na smrtelném loži jí manžel slíbil, že umožní chlapci vystudovat. Po absolvování gymnázia se Josef Veverka zapsal ke studiu historie a zeměpisu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1932 dosáhl doktorátu z přírodních věd. Vzdělání si prohloubil ještě ročním pobytem na pařížské Sorbonně.
V době vrcholícího napětí mezi Československem a Hitlerovou třetí říší působil jako redaktor Ještědského obzoru a sociálnědemokratický tajemník v Liberci. Poté, co nacistické Německo na podzim 1938 zabralo pohraniční oblasti, přestěhoval se s manželkou Emilií, profesí učitelkou, do Mladé Boleslavi. Zastával místo redaktora Stráže lidu a od února do května 1940 pozici vedoucího redaktora Dělnického rozhlasu v Praze. Právě zde ho 31. května zatklo gestapo za šíření protinacistických letáků, za což byl odsouzen na dva roky káznice. Po propuštění v roce 1942 se opět zapojil do odboje. V roce 1944 byl znovu zatčen a téměř do konce války vězněn.
