Jedním z důsledků války byla nacionalizace politického a veřejného života, příklon k socialistickým ideálům a hodnotám a v neposlední řadě i větší či menší sympatie k Sovětskému svazu.
Hlavním zájmem Moskvy bylo, aby se v zemích střední a východní Evropy ustavily spřízněné a sympatizující režimy, nakloněné k úzké spolupráci s východní velmocí. Důležitými pomocníky Moskvy při zatažení „svých“ zemí do sovětské sféry vlivu byly místní komunistické strany. Jejich síla a vliv však nebyly srovnatelné. Podstatně se lišila situace v Polsku od situace v Rumunsku, Maďarsku nebo Československu.
