Na palubě poloprázdné dakoty na lince do Říma s ním letěl i mladý manželský pár: princ František Schwarzenberg s manželkou Amálií, rozenou Lobkowiczovou, se vraceli do Vatikánu, kde Schwarzenberg působil jako diplomatický zástupce Československa. V oněch dramatických chvílích si nepochybně uvědomovali, že se do své rodné země hned tak nevrátí.
Netrvalo dlouho a 10. března obletěla svět zpráva o smrti ministra zahraničí Jana Masaryka. Schwarzenberg na to zareagoval okamžitou rezignací na své místo. Koncem roku 1948 pak s rodinou zamířil do USA. Z té doby pochází agenturní zpráva Státní bezpečnosti, která Schwarzenbergovi od prvních chvil jeho exilové činnosti přisuzovala značný význam: „Je doktorem práv, celý život se zabýval pouze diplomacií, umí několik cizích jazyků a je to velice schopný, tedy nebezpečný člověk, který je v cizině ve vyšších kruzích velmi dobře znám.“ StB ho dokonce označila za potenciálního prezidenta československé emigrace.
