Po únoru uprchla za hranice řada poslanců, členů nekomunistických stran, politiků, novinářů, intelektuálů, umělců, vědců, podnikatelů, diplomatů (např. Jozef Lettrich, Ján Papánek, Hubert Ripka, Ivo Ducháček, Václav Majer, Ferdinand Peroutka, Pavel Tigrid, Miloš Havel, Rafael Kubelík či Jiří Voskovec). Hromadně ale odcházeli i „obyčejní“ lidé, kteří nechtěli zůstat v zemi pod vládou komunistů.
Režim se nelegálním odchodům snažil za pomoci administrativních i fyzických opatření zabránit. Nelegální odchod do zahraničí byl trestný čin. Od roku 1951 byla hranice Československa s Rakouskem a SRN (do poloviny šedesátých let i s NDR) chráněna speciálními vojenskými útvary (Pohraniční stráž). Podél státní hranice vzniklo zakázané pásmo oddělené vysokým plotem z ostnatého drátu neboli tzv. železná opona, který byl až do poloviny šedesátých let pod vysokým napětím. V padesátých letech byla tato opatření zesílena minovými poli.
