Jak hodnotíte uplynulou sezonu, kam byste jí ve vašem žebříčku zařadila?
Jinak, než úspěšnou, ji nazvat ani nejde. Hlavním vrcholem bylo mistrovství světa v Salt Lake City, které se mi vydařilo na jedničku. Je těžké říct, kam bych tuhle sezonu zařadila, protože podobně úspěšných jich už bylo celkem dost. Určitě ale někam do popředí, nicméně jsem hlavně ráda za to, že to jde. Těší mě, že se nám pořád daří vyladit formu na vrcholy sezony.
Potřinácté jste ovládla celkové hodnocení Světového poháru na dlouhých tratích. Jak se vám to poslouchá?
Možná jsem se z toho pořád ještě nevzpamatovala. Vyhrát třináctkrát je něco, s čím jsem nepočítala, když jsem začínala. Nejprve sem si tam (v Nizozemsku - pozn. redakce) snažila užít vyhlášení, pak jsem si užívala skvělou atmosféru v Heerenveenu.
  |
Kterého vítězství si ve své kariéře ceníte nejvíce?
První olympijské zlato z Vancouveru, kterým jsem si splnila svůj celoživotní sportovní sen. Byl to pro mě nejemotivnější zážitek z celé kariéry.
Kde hledáte motivaci nadále pokračovat?
Sport mě neustále baví, nerada bych opustila rychlobruslařský svět, je to pro mě jako druhá rodina. Se svým týmem trávím více času než se svou vlastní rodinou. Chtěla bych ostatním ještě chvilku ukazovat, že mezi ně patřím.
Jste rodačkou z Nového Města na Moravě. Sledovala jste biatlonový Světový pohár, který se jel kvůli koronaviru bez diváků?
Často zde trénuji na kolečkových bruslích, takže já se tam cítím jako doma. Biatlon jsem samozřejmě sledovala mezi našimi závody, bylo to hrozně smutné. Nicméně jsem hrozně ráda za lidi, kteří přišli a stáli za plotem. Bylo krásné, jak se nenechali odradit a snažili se fandit.
Rychlobruslení se podobné potíže vyhnuly...
Jsem moc ráda, že nás to nepostihlo. Když jsme přijeli do Heerenveenu, tak jsme dostávali různé zprávy od mezinárodní federace a trošku se báli, že závody zruší a na stadionu nikdo nebude. Naštěstí se to nestalo. Tamní atmosféra je nezapomenutelná, nedá se ničím nahradit.
Co vás teď čeká po sezoně?
Čeká mě cesta domů, hrozně se těším, že nebudu muset nikam cestovat. Ta otázka by neměla ale směřovat tolik na mě, protože včera jsme se bavily s Nikolou Zdráhalovou, že se mnou chce nejpozději do týdne jít běhat (směje se). Dříve jsem to byla já, která dávala impulz, že pár dnů regenerace stačí. Teď to přichází z mladších řad, ale užívám si to. Spíš to ale bude chůze prokládaná během. Když člověk nic nedělá, tak tělo bolí. Známe to, když máme pět dní v sezoně volno.
Takže nehodláte odpočívat?
Ano, ale bude úplně jedno, zda vstanu v sedm, nebo v devět. Budu moct vysadit náročnou zátěž, což bude úleva pro hlavu. Za celou sezonu toho bylo dost. A hlavně nebudu muset kontrolovat čas a hlídat si, abych vše stihla podle plánu.
