Jihoafričané coby obhájci bronzu z předešlého šampionátu vstoupili do turnaje prohrou s Novým Zélandem, přesto se nakonec radovali z titulu, což je unikát. Springboks se stali vůbec prvním týmem, který i s porážkou získal Pohár Webba Ellise.
Ve finále silově výborně vybavený celek trenéra Rassieho Erasmuse zvítězil potřetí, předtím se mu to povedlo v roce 1995 a 2007. Poražení Angličané naopak uspěli ze čtyř pokusů pouze jednou, když se roku 2003 stali doposud jedinými šampiony ze severní polokoule.
„Nikdy jsem neviděl takovouhle Jižní Afriku. Hráli jsme pro lidi u nás doma. Ukázalo se, že když pracujeme jako jeden muž, můžeme dokázat cokoli,“ radoval se kapitán Siya Kolisi, první vůdce JAR tmavé pleti v historii. Finále v Jokohamě začalo velice aktivně, hru ale zpomalila brzká zranění na obou stranách. První poločas přinesl body pouze po trestných kopech, Springboks se z nich prosadili čtyřikrát, Angličané dvakrát.
Sestřihy z finálového utkání:
Začátek druhé půle se nesl v podobném duchu, až v 66. minutě položil vůbec první jihoafrickou pětku v historii finále MS Mapimpi, to stejné se povedlo šest minut před koncem i Kolbemu, který se vrátil do sestavy po zranění. Klíčem k historicky třetímu triumfu Jihoafričanů bylo jejich týmové pojetí, které výběr kouče Rassiho Erasmuse založil na nepropustné obraně, i když je ragbyový svět za neatraktivní styl kritizoval.
„Od spousty lidí jsem slyšel, že jsme nudní, že se na nás nedá dívat. Chápu kritiku, ale vyhráli jsme finále, to je přece to hlavní. Nemáme takové individuality, abychom mohli hrát tak ofenzivní ragby, ale těžíme z jiných věcí,“ hájí svůj tým Erasmus.
Víc než sport
Jihoafrický trenér uspěl i za použití revolučního kroku. Když před 620 dny převzal Springboks, jmenoval Siyu Kolisiho jako prvního kapitána tmavé pleti v dějinách JAR a rozhodl se dát šanci mladším hráčům.
„Nikdy jsem o takovém dni vůbec nesníval. Když jsem byl dítě, přemýšlel jsem o tom, jestli vůbec dostanu další jídlo,“ vzpomínal Kolisi. Osmadvacetiletý Siya Kolisi se narodil ve slumu malého předměstí Zwide dospívajícím rodičům, kteří se ho museli kvůli nepříznivé finanční situaci vzdát rok poté, co byl po 27 letech vězení propuštěn bývalý prezident Nelson Mandela.
Jeho vize sjednoceného národa, kterou podpořilo i památné vítězství na domácím ragbyovém šampionátu v roce 1995, měla dát lidem tmavé pleti životní jistoty, často znevýhodňovaná většina se však s problémy rasové segregace potýká dodnes. Následky apartheidu pociťoval od začátku života i Kolisi.
Měl však štěstí.
Byly to jeho neuvěřitelné genetické proporce a řada okolností, které ho dostaly na prestižní gymnázium Gara – základnu sportovních talentů v JAR, a on tak mohl ragbyově růst.
Ragbisté Jihoafrické republiky slaví postup do finále MS.
Příběh 105kilového pořízka představuje pro řadu jeho krajanů naději. „Jediným mým cílem je inspirovat každé dítě v Jihoafrické republice, že je všechno možné. Mnoho z nás v Jihoafrické republice potřebuje pouze příležitost. Existuje tolik smutných příběhů. Doufám, že jsme lidem dali aspoň trochu naděje, abychom se společně semkli jako země, abychom to všechno vylepšili a konečně přestali řešit tyto problémy,“ doufá Kolisi.
Sám se prezentuje jako pokorný vůdce.
Nikdy se nevyhýbal odpovědnosti, kterou nese jako kapitán, ve svých výrocích však byl vždy opatrný, aby nevzbudil nějaký problém přesahující meze sportu. Triumfem v Japonsku, k němuž výběr z 57 milionů lidí různých ras a původů v sobotu dovedl, však tyto hranice překročil.
