Já bych řek že veřejná poprava má naopak velmi blahý vliv na všechny kdo se na ní dívají.
Nechápu, proč Amnesty International neuklízí doma.
Jenže dobře vědí, že nikdy nebudou v roli soudce, který vyřkne "a odsuzuje se k trestu smrti". A pak: paní, která zuřivě volá po trestu smrti, si ani ve snu nedovede představit, že by mohl být jednou popraven třeba její přelíbezný vnouček, dcera, syn... Pak by zřejmě pożadovala výjimku, hledala tisíce omluv.... Do opravdu civilizované společnosti trest smrti nepatří, ostatně pro nekteré jedince jde až o příliš mírný trest. Doživotí pro masového vraha, ponechání jej na živu s jeho myšlenkami, svědomím (má-li jkè) může být velmi citelným trestem.
trest je nutno chápat nejen jako postih viníka ale zejména jako satisfakci a přiměřené zadostiučinění oběti nebo jejích blízkým, doživotí pro mnohé bestie bez svědomí není
adekvátním trestem, pro mnohé zločince je to jen poprava
době pokrokové: lidé se naučili, že nejde někoho zbavit života bezdůvodně. Pak přišlo křesťanství, které říká, že pokud tě někdo udeří, máš mu nastavit i druhou tvář. Je to velmi moudré: jedině tak se dá utnout nepřetržitý řetěz činů, odplat, činů, odplat... Matka se zachovala obdivuhodně a je-li to vše tak, jak píší novináři, je třeba před ní smeknout.
hrdelní trest je tu souběžně s lidskou kulturou od pradávna a měl by být v nějaké civilizované formě součástí práva a spravedlnosti
se sadistickou úchylkou: "Veřejné popravy jsou ponižující a neslučitelné s lidskou důstojností popravených..."
Tady se na oběti a jejich rodiny kašle.
Ano, začít by se mělo u sadistických bachařů. Jenže v tomto úchylném státě nám takoví gauneři sedí v poslanecké sněmovně.