přečtěte si: Svět slaví. Chytili zločince Karadžiče
Obyvatelé Sarajeva ihned vyšli do ulic, zpívali a křičeli, telefonovali
všem známým. V centru lidé vycházeli z barů a hospod, naprosto ohromení zprávou, na kterou čekali víc než deset let. Bez ohledu na déšť běželi po hlavní třídě mladíci mávající bosenskými vlajkami. Někteří si klekali a s dlaněmi přitisknutými na zem opakovali mantru "Tohle je Bosna!" v jasné narážce na Karadžičovu snahu připojit během války tuto oblast k Srbsku.
Karadžič bude čelit obvinění z více než desítky zločinů, mimo jiné z
genocidy, vražd a zločinů proti lidskosti spáchaných během bosenské války v letech 1992 až 1995.
"Pořád tomu nemůžu uvěřit," říká osmnáctiletý Zijah Sehi†, který se právě odpojil od hlučného davu a míří domů sledovat další zprávy v televizi. "Nemůžu se dočkat, až ho za pár dní uvidím před tribunálem."
V bosenské televizi běžely také reportáže z dalších, převážně muslimských měst v zemi: na ulicích se odehrávaly podobně bujaré oslavy. V Kozaraci na severu Bosny pořadatel přerušil rockový koncert, aby zprávu o Karadžičově zatčení oznámil divákům - ti mu ale zpočátku nevěřili, a tak se několik minut jen smáli a zvedali palce, aby ho pochválili za dobrý vtip. Teprve poté, co v publiku začal zvonit jeden mobil za druhým, všichni pochopili, že o žádný žert nejde. A pak se rozběhla velkolepá oslava, popsala atmosféru v hledišti Zinaida Mahmuljinová.
přečtěte si: Karadžičův poklidný život s falešnou identitou
Obrovské emoce přemohly i obyvatele Srebrenice, kde se v roce 1995 odehrál masakr, k jehož hlavním viníkům patřil podle žalobců mezinárodního tribunálu právě Karadžič. "Po třinácti letech je tu konečně chvíle pravdy. V zájmu spravedlnosti by měl být stejně jako Karadžič zatčen i Mladič," prohlašuje Munira Subašičová, která při masakru přišla o dva syny. "Tohle přinese našim srdcím velkou úlevu a budeme se zase moci dívat do budoucnosti."
Bývalý bosenskosrbský generál Ratko Mladič, taktéž obviněný z válečných zločinů, je stále na útěku. Bosenský prezident Haris Silajdžič zatčení bývalého bosenskosrbského předáka přivítal. Upozornil ale, ale že Karadžičův odkaz ve formě etnických
čistek způsobil zemi a jejím obyvatelům rány, které se dodnes zcela
nezahojily. Během války zemřelo více než 100.000 obyvatel Bosny, statisíce lidí, kteří museli opustit domovy kvůli Karadžičově představě etnického čištění Bosny od nesrbských obyvatel, se nikdy nevrátily. Přesto však Silajdžič vyjádřil naději, že Karadžičovo zatčení bude znamenat, že oběti války zase získají víru ve spravedlnost. V podobném duchu se vyslovili i další politici.
"Čekali jsme třináct let a ztratili jsme naději," přiznává Kada Hotičová, jež přežila řádění srbských jednotek ve Srebrenici, které je označováno za největší masakr civilistů v Evropě od druhé světové války. "Teď jsme si jistí - spravedlnost existuje."
Karadžič je v Bosně pro jedny zloduchem, pro druhé ale představuje hrdinu. Po skončení války byla země rozdělena na Republiku srbskou vedenou pravoslavnými Srby a Federaci Bosny a Hercegoviny tvořenou muslimskými Bosňáky (Muslimy) a převážně katolickými Chorvaty.
Reakce z Republiky srbské, kterou mimochodem pojmenoval právě Karadžič, jsou až dosud poměrně vzácné. Političtí představitelé se zdrželi oficiálních vyjádření a ulice srbských měst byly pusté. Místní televize uvedla reportáž, v níž se novinář ptal na reakci taxikářů v severobosenském městě Banja Luka. Většina řekla, že ke Karadžičovu zatčení nemá co říct, jeden řidič celou věc označil za tragédii.
Karadžičova manželka Ljiljana agentuře AP prozradila, že se o zatčení svého muže dozvěděla po telefonu, když jí před půlnocí zavolala její dcera Sonja. "Když zazvonil telefon, věděla jsem, že se něco stalo. Jsem šokovaná. Zmatená. Přinejmenším teď víme, že je naživu," řekla Ljiljana Karadžičová, dál se ale s novináři bavit odmítla.
