„V úterý jsem zaznamenal zprávy, že první MiGy-29 z Polska už jsou na Ukrajině, těžko se to ale ověřuje. Kdyby už tam byly, čekal bych nějaké fotky, na druhou stranu to možná Ukrajinci tají… Každopádně Poláci jsou ochotni dodávat okamžitě a pokud tam ty stroje ještě nejsou, mohou tam být v řádu dní,“ vysvětluje pro Lidovky.cz Visingr.
Jak zabíjí a ničí termobarická bomba? Děsivá technologie je už podle experta v Ukrajině, má devastující účinek |
S bulharskými a slovenskými stroji to nepůjde tak rychle. Původní zpráva zveřejněná serverem Politico sice hovořila o dalších 28 stíhačkách ze Slovenska a Bulharska i 14 bitevnících Su-25 z Bulharska, oba státy však původní zprávu o dodávkách dementovaly. „Je to nesmysl, jde o dezinformaci, kterou někdo pustil,“ citoval list Sme slovenského ministra obrany Jaroslava Nadě.
‚Nejprve chraňte nás‘
Podobně reagoval též bulharský premiér Kiril Petkov, podle nějž nemá země ani tolik strojů, aby uhájila vlastní vzdušný prostor. „Neučinili jsme žádné závazky ohledně stíhacích letadel. Máme jich v současnosti málo a nemohou být doručeny jiné zemi,“ uvedl ministerský předseda.
To ale podle expertů nemusí znamenat, že by obě země dodávky vyloučily – spíš že pro podobný krok stanovily nějaké podmínky. I vzhledem k tomu, že jejich letecké síly nejsou příliš velké.
„Slováci chtějí údajně počkat, až na jejich území budou rozvinuté jednotky NATO, konkrétně německé síly vybavené protileteckým systémem Patriot. Jsou přímo na hranicích s Ukrajinou, takže se bojí,“ upřesnil pro Lidovky.cz Visingr.
V případě Bulharska zase některá média spekulovala o tom, že by nebe nad Sofií v mezičase mohly chránit stroje jiné země NATO, tak jako to například české letouny v minulosti dělaly právě na Slovensku.
Letouny, které vydrží
U stroje MiG-29 je hlavním důvodem zájmu fakt, že ho ukrajinské letectvo má ve výzbroji a jeho piloti ho tudíž dobře znají. Je pro něj také přizpůsobena ukrajinská logistika a pozemní personál. Jedná se sice o starší letoun – vyráběný od počátku 80. let, stále je však považován za efektivní bojový stroj. „Nabízet Ukrajině například modernější letouny F-16 by byl naopak absolutní nesmysl,“ upozorňuje pro Lidovky.cz bývalý voják a bezpečnostní expert Dušan Rovenský.
Podobné výhody by skýtal také letoun Su-27, jejž Ukrajinci rovněž mají ve výzbroji, a nemuseli by se na něj tudíž zaškolovat. Jenže ten žádný stát NATO ve výzbroji nemá. I za studené války totiž byly exkluzivně dodávány letectvu bývalého Sovětského svazu. Západní státy vlastní jen několik těchto strojů, jež jsou používány pro výcvikové účely. I v případě jejich potenciálního dodání na Ukrajinu by se proto jednalo o pouhé jednotky letounů.
Bulharsko však vlastní vývojově o něco méně pokročilé bitevníky Su-25, jichž podle Politica původně přislíbilo až 14. Jejich velkou devízou je snadná údržba a pověstná všestrannost. V situaci, kdy Rusové zničili několik ukrajinských letišť, by tento fakt mohl být rozhodující.
„S bitevníkem Su-25 je možné startovat z dálnice nebo širší silnice. Když má člověk dobré nervy, dokonce se zvedne z pevné trávy nebo zeminy,“ popsal Visingr.
Oba experti oslovení webem Lidovky.cz se shodují na tom, že zmíněná pomoc by pro Ukrajinu měla obrovský význam. „Cokoli, co funguje, jim pomůže. (...) I kdyby to letadlo provedlo jednu bojovou misi, během níž by zlikvidovalo jeden konvoj, je to úspěch,“ uvedl Visingr.
Výrazně víc letounů by podle Rovenského naopak nemuselo být pro zemi přínosem. „Nemají na to nejspíš palivo, kapacitu letišť, munici a tak dále.“
