VANĚK: Banány bez teček, jahody bez chuti. Jak vypadá jídlo podle supermarketů?

O čem tady dnes mluvím? Jak vlastně vysvětlím, co unifikace je, když se tu nad ní tolik rozohňuji? Je to jednoduché. Jen se přehodím ladným pohybem prstů na klávesnici do české Wikipedie, naleznu slovo „unifikace“, opíšu, zdůrazním zdroj a je to. Jenže ejhle! 

Říkám to pořád. Cesty gastronomie jsou dobrodružné a často fascinující. Při zadání zmiňovaného slova vybíhá jako první odkaz: „Centrální banka Mandžuska - kdy prvořadými funkcemi této instituce bylo uschovat národní poklad Mandžuska, unifikovat měnový systém, stabilizovat měnu a......“ Ale mně se neschováš, správný význame! Já už zažil větší hrůzy. 

Vpisuji do vyhledávače: naučný slovník. Dychtivý po informacích zadávám tu mou unifikaci a bum: význam slova unifikace je „sjednocování, jednotnost“.

Dobrá teď vážně. Ať se nám to líbí, nebo ne, náš vkus, barvy, textury, chutě a tvary běžných potravin určují ve velkém supermarkety a jejich PR agentury. Primárně ne my, konzumenti. My až sekundárně. Klid, děje se to všude na světě, kde vládne konzum. Prvně mé zamyšlení: Jak mocné PR řetězce mají? 

Jeden banán jako druhý

Nějaký gastro-vědátor z Bruselu vymyslel, že banány se budou prodávat zahnuté, ale jen málo. Běda banánům více zahnutým. Banány, na kterých v obchodě nalezneme černou tečku, již nekoupíme. Jen je odhodíme v hromadě banánů kousek dál a vezme ty bez tečky, neboť zřejmě jen takový banán nás dostane do pravé chuťové extáze. Díky těm odhozeným jen způsobíme další otlačení dalších banánů a tedy další vadu na kráse, neboť slupka, byť jen lehce zmáčknutého banánu, začne ihned oxidovat a hnědnout. 

Banány

Běda však, kdyby dodavatelé nedodali do řetězců banány správné unifikované barvy, unifikované velikosti, bez teček a schváleného zakřivení. Běda, kdyby ovocnáři dodali jablka s drobnou vadou na kráse. Pomíchané velikosti mimo ty unifikované, schválené v unifikovaných smlouvách. Běda, kdyby rajská jablíčka neměla stejnou barvu a velikost. Nedej Bože, aby se na nich objevila prasklinka či potvůrka nějaká tečka. Nedej Bože, aby dnes tolik módní cherry rajčátka neměla stejnou velikost a náhodou jedno při přepravě do košíku odpadlo z větvičky. A co pak švestky, meruňky, hrušky? 

V supermarketu bychom je nekoupili, kdyby se jen vzdáleně začala objevovat ona prokletá tečka skrývající něco šíleně odporného. My, obyčejní smrtelníci, bychom je prostě nekoupili. Zato obdivujeme krásu oloupaných brambor jedné jako druhé (vakuované v unifikovaných balíčcích)...  jahod pěkně naskládaných v plastových košíčkách, zejména v lednu a únoru. Co na tom, že chuťově připomínají spíše šmakuládu. 

Smlouvy a fotografie

A pecny chleba každý stejný, bez vady, prasklinky - jako z kopírky. Jiné do supermarketu jednoduše nepřijmou. Na začátku roku se při kontraktu vyfotí chléb - ten nejkrásnější ze všech krásných, a ten se pak dodává. Několikrát denně, 365 dní v roce. Běda, kdyby se originál odchyloval od fotografie založené ve složce kontraktu. Plátky slaniny - každý úplně stejný, pěkně vyskládané ve správné barevné škále na plastových táccích. A pozor, zcela stejně stejné plátky vepřových kotlet či krkovic. Každý plátek jako ten druhý a třetí a desátý a tisící. Opět úhledně vyskládané na plastových podložkách či miskách.

Jako by matka příroda vytvářela ty plátky masa přes kopírák. Konce kotlet a krkovic, které nejsou stejně unifikované, si milý dodavateli ponechej a dělej si s nimi co chceš. I když se ročně jedná o desítky tun kvalitního masa. 

Udělej z nich například unifikované kousky masa na čínu. To je fuk. My supermarket bereme jen ty perfektní, stejné... unifikované. Jiné naši zákazníci nechtějí, nekoupí, nechutnají jim. My jim říkáme, co jim chutná a nechutná. Co vypadá krásně a co je nepěkné. Co na tom, že jahody v lednu v naší zeměpisné šířce nechutnají. Vždy se najde někdo, komu se budou líbit. Co na tom, že fíky, avokáda, manga, ananasy, často kiwi a jiné tropické ovoce vypadají tak nádherně, ale jsou bez chuti, nebo kyselé, nebo nezralé. 

Většinou jde o levnější druhy, které aby byly pěkné, tak nejsou zralé. Ale jsou jedny jako druhé. Unifikované. Kuřata, pstruzi, kalibrované - unifikované. Výkupní váha prasat unifikovaná. Za vyšší váhu se občas mohou platit pokuty. Vepřové maso ořezané o veškerý tuk, protože ten my, Češi, na kotletkách mít nechceme, řekly kdysi supermarkety. Co na tom, že tuk je nositelem chuti. Hlavně, že můžeme zakoupit nádherný unifikovaně kulatý plátek hovězího masa bez jediné žilky tuku, nedej Bože, flaxy, blanky či něčeho podobně odporného. Jen aby si doma taťka na tomto unifikovaném stejku pošmáknul. 

Co je na tom, že nebude chutnat? Co na tom, že jakákoliv domácí tepelná úprava bude mít stejný výsledek: maso tvrdé jako podešev. Aby nebyl, když maso nebylo stařené, řetězci je v tomto případě fuk, jestli jde o maso z krávy, býka či jalovice. A především je zcela čerstvé, tedy není stařené. Tedy zákonitě tvrdé a pro stejky nevhodné. Hlavně ať to všechno vypadá pěkně, barevně, načinčaně, stejně. Unifikovaně.

Jak by musel vypadat, aby ten hovězí steak chutnal? To je již jiné povídání. Zajímavé je, že na farmářských trzích či na farmách nám drobné nedostatky na chlebu, mase, sýrech, uzeninách, ovoci (většinou sezonním) nevadí. Že v drtivé většině produkty z těchto míst opravdu chutnají, každému přijde normální. Nebo tato místa navštěvují jiní lidé?