„Mám se dobře, i když někdy je to práce těžší než v kanceláři,“ myslí si. Od chladného chodníku na České ulici ji izoluje jen kus papírové krabice, na které jsou odložené berle. „Pila bych, ale nevzala jsem si s sebou ani vodu,“ stýská si zachumlaná do několika vrstev oblečení. Kvůli silným mrazům s sebou v poslední době nebere žebrat ani psa, se kterým ji kolemjdoucí běžně potkávají. „Čeká na mě doma,“ povídá.
Žebračku opřenou o zeď míjejí lidé víceméně bez zájmu. Na dně kelímku z KFC se skví jen pár drobných. I do jejího „oboru“ se prý promítla ekonomická krize. „Denně vydělám asi dvě stě korun,“ tvrdí Helena. Pak ale přiznává, že před vánočními svátky si žebráci přicházejí na vyšší sumy než jindy. A to přesto, že lidé letos šetří i na oficiálních sbírkách pro potřebné.
Protižebrácká vyhláška označuje žebrání za činnost, která může být „v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku“. Strážníci občas přijdou napomenout i Helenu, je s nimi ale prý rozumná řeč. „Vysvětluji jim, že v sedmdesáti letech už kytaru neunesu,“ naráží zmrzačená žena na obrat, který zastupitelé po několika dnech od přijetí vyhlášky udělali ve prospěch pouličních muzikantů.
Na většině veřejných ploch v centru města je od června zakázáno i pití alkoholu. Je povoleno pouze v restauračních zahrádkách a při vybraných akcích, mezi něž patří i vánoční trhy. Ty si lze bez svařeného vína, grogu a punče jen těžko představit, takže i v tomto případě mají žebráci z Vánoc radost.
***
Žebrání není lehká práce. Někdy je to těžší než v kanceláři, tvrdí brněnská žebračka.
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
