Dokud se dodržovaly hodnoty, jež shrnuje Desatero, bylo dobře

František Radkovský, který se v roce 1993 stal prvním biskupem plzeňské diecéze a letos 1. května v tomto postu končí, v rozhovoru mimo jiné upozorňuje: „Evropa je ve významném ohrožení, ale ohrožuje sama sebe. Protože vymírá. To je to ohrožení. Je to sobectví lidí, pro které jsou děti komplikací, nebo si pořídí jedno, a to na sobě musí mít všechno značkové. To je moc špatně a na tohle Evropa dojede. Důsledkem toho totiž je, že se Evropa vyprazdňuje a migranti to cítí, proto se sem tlačí.“

LIDOVÉ NOVINY: Zaslouží si Češi, že z Velkého pátku je svátek?

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

RADKOVSKÝ: Řekl bych, že ho spíše potřebují. Jestli využijí volný den k tomu, že vyrazí do přírody, nebo budou uvažovat nad tím, co Velikonoce znamenají, to už záleží na nich.

LIDOVÉ NOVINY: Co myslíte, budou o tom uvažovat?

RADKOVSKÝ: Nemyslím si, že naše země je zas tak moc ateistická. Většina lidí je přesvědčená, že nad námi něco je. V lidech to zraje, dopomohl k tomu i nával islámu na Evropu. Najednou si začali uvědomovat, že mají nějakou svoji identitu a kořeny, které jsou jiné než islámské. A to je dobře, že si to uvědomují. Teď jde o to, aby s tím uměli i pracovat, pochopili, že identita není jen mluvení o tradici, ale také žití podle nějakých pravidel.

O křesťanských hodnotách se teď hodně mluví. Znamenají, že nebudu krást, lhát, podvádět, nebudu rozbíjet manželství svoje ani druhých, nebudu dělat potraty nebo eutanázii.Hodnoty, které shrnuje Desatero, jsou samozřejmě starší než křesťanství, máme je společné s judaismem, ale je to něco, co tento svět dlouho drželo, a dokud se to dodržovalo, bylo dobře.

Jakmile se to pustí pryč, máme problémy. Řešíme, co dělat s tunelováním, diskutujeme o Čapím hnízdu. Možná, že v tom není nic špatně, ale podezření existuje. Kdybychom se drželi hodnot, takové diskuse nemusíme vést.

LIDOVÉ NOVINY: K čemu přesně Češi Velký pátek potřebují?

RADKOVSKÝ: Aby měli čas se nad těmito věcmi zamyslet, když mají volno. I když to bude složité, podobně jako s nedělí. Ti, kteří tráví neděle v supermarketech, je tráví jinak, než k čemu jsou neděle určeny. Snad to souvisí i s tím, že už české označení sedmého dne v sobě obsahuje nepracování. Jiné národní jazyky v názvu obsahují den Páně nebo Rusové rovnou vzkříšení.

Pro evangelíky je Velký pátek největším dnem, dnem, kdy za nás Kristus zemřel. To samozřejmě i pro nás katolíky, ale pro ně je to slavnostní den vykoupení. Zatímco my, katolíci, to navíc prožíváme jako den kajícnosti a půstu, slavnostní je až sobota večer a neděle. Jsou to jen různé akcenty stejné skutečnosti. Je dobře, že evangelíci mohou slavit už pátek tak, že už na to mají volno.

LIDOVÉ NOVINY: Jak by měla církev k tomuto zamyšlení přivést lidi, kteří nemají ve zvyku chodit do kostela?

RADKOVSKÝ: Uvědomuji si, že mnoho lidí je přesvědčeno, že je něco nad námi, ale hledají, jak se k tomu postavit. Jsou to lidé otevření, hledající, cítí, že ke štěstí potřebují víc než svobodu a blahobyt. Že i jejich duše a srdce potřebují nasytit. Bez toho se člověk dál nedostane.

Je jasné, že pro tyto lidi chození na bohoslužby není, nejsou na to zvyklí. Musíme jim nabízet to, co jsou schopní přijmout. Třeba koncerty nebo pašijové hry. Tam přijdou, na liturgii ne. My se musíme naučit nabízet to, co tyto lidi osloví a pozvedne. Klasická liturgie pro ně není to pravé.

LIDOVÉ NOVINY: Proč?

RADKOVSKÝ: Nejsou na to zvyklí. Bojí se přijít na bohoslužbu, nevědí, jak se chovat, co to všechno přesně znamená, kdy se vstává a kdy sedí. Mají ostych.

LIDOVÉ NOVINY: Na svatbách se občas stává, že farář tím pomáhá lidem projít, radí jim, co kdy udělat.

RADKOVSKÝ: Při běžných bohoslužbách se to neděje, protože tam ani nechodí lidé, kteří by to potřebovali. Ale pokud je to svatba či pohřeb, tam je to třeba lidem usnadnit. Na Vánoce děláme třeba půlnoční bohoslužbu v plzeňské katedrále, snažím se, aby to nebyla klasická mše, ale propojení hudby, slova a symbolů, třeba rozsvěcení světel. Tehdy je taky katedrála plná. V České republice je ostatně zažité, že Vánoce bez takových oslav nejsou to pravé, na Vánoce chtějí bohoslužbu všude.

Něco takového musíme vymyslet i pro Velikonoce. Velký pátek je k tomu vhodnou příležitostí. Například už ve čtvrtek jsme začali s veřejným čtením Bible na pokračování, účastní se toho i lidé veřejně činní, protože považují za čest přečíst kus Písma svatého.

LIDOVÉ NOVINY: Je nějaký další svátek vedle Vánoc a Velikonoc, kdy se kostely víc zaplňují nebo lidé víc lnou k církvi?

RADKOVSKÝ: Jsou to místní pouti, čím dál víc to ožívá. Lidé si uvědomují, že se u nich v obci koná pouť třeba na svatou Annu, a dorazí i ti, kdo by do kostela nepřišli. Kombinuje se to s různými atrakcemi, návštěvami, posezením, občerstvením, a to je dobře.

LIDOVÉ NOVINY: Apeloval jste na faráře v diecézi, aby toho využili?

RADKOVSKÝ: Oni se snaží, každý podle svého nastavení. Pokouším se je přesvědčit, aby měli odvahu a fantazii, šli k lidem blíž.

LIDOVÉ NOVINY: Zmínil jste, že lidé začali o křesťanských hodnotách přemýšlet v souvislosti s uprchlickou krizí? Má to vliv na počty lidí v kostele?

RADKOVSKÝ: Myslím, že ne. Spíš ti, kteří stojí mimo, si začínají uvědomovat křesťanské kořeny a identitu. Ti, co jsou věřící, už to vědí.

LIDOVÉ NOVINY: Ve veřejném prostoru se teď křesťanskými hodnotami kdekdo ohání, ale často s vysloveně nekřesťanskými stanovisky – například, že uprchlíkům není třeba pomáhat.

RADKOVSKÝ: To je bohužel pravda.

LIDOVÉ NOVINY: Jak to na vás působí? Je to zneužívání těchto hodnot?

RADKOVSKÝ: Mě to až překvapuje, jak je to děsivé, kolik je to v tom nenávisti. Ti lidé se ohánějí vlastenectvím, křesťanstvím, ale je to úplně pomatené, ty hodnoty jsou převrácené úplně naruby. Co se s tím dá dělat? Asi počkat, až to ty lidi přejde, ta vlna se časem usadí.

Je dobře, že sem už přišlo pár uprchlických křesťanských rodin, aby si Češi uvědomili, že to nejsou žádní vlkodlaci, kteří nás přišli sežrat. Že jsou to chudáci, kteří potřebují pomoci, chtějí se integrovat, být užiteční, sami se o sebe postarat.

Ekonomičtí migranti budou jiný příběh, všechno je vyhecované obchodníky s lidmi, kteří vydělávají velké peníze na tom, že cpou migranty do Evropy. Snad je už začne Evropa vracet zpátky a obchodníci si uvědomí, že tudy cesta nevede.

LIDOVÉ NOVINY: Je Evropa ohrožena?

RADKOVSKÝ: Evropa je ve významném ohrožení, ale ohrožuje sama sebe. Protože vymírá. To je to ohrožení. Je to sobectví lidí, pro které jsou děti komplikací, nebo si pořídí jedno, a to na sobě musí mít všechno značkové. To je moc špatně a na tohle Evropa dojede. Důsledkem toho totiž je, že se Evropa vyprazdňuje a migranti to cítí, proto se sem tlačí.

Ti, co tu teď nejvíc křičí, budou za 30 let nejvíc potřebovat, aby se o ně někdo postaral. Nebude kdo, a když, tak to budou právě ti imigranti. Pokud k tomu budou ochotní. Proto si myslím, že je třeba s migranty jednat lidsky, vlídně a dobře, protože Evropa je zkrátka bude potřebovat. Jestli si někdo myslí, že se Česko obežene vysokým plotem s ostnatým drátem, že si tu budeme žít po svém a nic nás nebude ohrožovat – bude, vymřeme.

LIDOVÉ NOVINY: Co tato reakce o Češích vypovídá?

RADKOVSKÝ: Vnímám jedno, a nejsou to jen Češi, je to celá východní Evropa, postkomunistická. Všimněte si, jak se komunismus a ateismus na lidech podepsaly. Komunismus v lidech vypěstoval sobectví, a to je v nich pořád. Musíme se samozřejmě zamyslet, kde jsou naše možnosti, vzhledem k tomu, jaká masa sem míří.

Rétorika ve stylu „ani jeden uprchlík“, co předvádí Česká republika, Maďarsko a Slovensko, je však špatně – a je to důsledek minulého režimu. Říkali jsme si, že 27 let po pádu komunismu, jsme z toho venku. Nejsme, jak je vidět. Mojžíš šel s Izraelity po poušti 40 let. Museli všichni umřít a teprve další generace byla něčeho schopná. Tady je to stejné, jen nemáme 40 let času, věci postupují velice rychle.

LIDOVÉ NOVINY: Zvládnou se sžít muslimští imigranti a na křesťanských hodnotách založená Evropa?

RADKOVSKÝ: Smíření islámu s jinými světonázorovými orientacemi, jinými náboženstvími, je problematické. Má jasně nastavenou linii, že všichni ostatní jsou pohani, a ti, kdo neuznávají Mohameda jako proroka, špatní. Kompatibilita a spolupráce budou složité, kéž by se to podařilo.

Křesťané byli před šesti stoletími na tom podobně, mlátili se mezi sebou. Sunniti a šíiti se mezi sebou mlátí také, ale vůči těm ostatním je to ještě horší. Nejsem si jistý, jestli se sžití někdy podaří.

LIDOVÉ NOVINY: Myslíte, že islámská kultura tu nebude ochotná vedle sebe tolerovat jiná náboženství?

RADKOVSKÝ: To říkají všichni, kdo s tím mají na Západě nějakou zkušenost – dokud je islámská komunita v menšině, je potichu. Jak se začne rozrůstat, přijdou razantní imámové a snaží se víc provokovat. Právě v duchu jejich náboženství.

Samozřejmě, že je možné se nad to povznést a vykládat islám tolerantně, ale jde o to, jestli to většina takto přijme. U nás je to stejné, když se podíváte, jak křesťansky se chovají ti, kdo se tím křesťanstvím nejvíc ohánějí, a jsou plní nenávisti.

LIDOVÉ NOVINY: Jak to ale řešit? Nával uprchlíků do Evropy jen tak neustane.

RADKOVSKÝ: Opravdu nevím. Bylo by dobře, abychom dokázali dospět ke spolupráci, ale vůbec to není jednoduché, Podívejte se, jak to dopadlo v Sýrii, Libanonu, Iráku. Donedávna tam žilo 20 procent křesťanů, dnes jsou to sotva tři procenta. Všichni jsou pryč. Jakmile někde začne fanatismus, vždycky to odnesou ti nejslabší.

LIDOVÉ NOVINY: Je tato situace výzvou, aby evropské vlády začaly víc komunikovat a spolupracovat se svými tradičními církvemi?

RADKOVSKÝ: U nás už je dohoda mezi státem a Charitou, že ona bude pečovat o uprchlíky. Výsledek je takový, že během tříkrálové sbírky mnoho lidí řeklo, že na ni nic nedají, protože z toho budeme podporovat uprchlíky. Naštěstí se to neprojevilo v úhrnu, sbírky všude stouply. Já i ředitel Charity dostáváme nenávistné zprávy, že se dopouštíme zrady. Je to zoufalé.

LIDOVÉ NOVINY: Začátkem roku se odehrála jemná názorová přestřelka mezi Tomášem Halíkem a kardinálem Dominikem Dukou, kdy si přes média vyměňovali názory na uprchlickou krizi. Panuje v církvi názorový rozpor?

RADKOVSKÝ: Jde o to, co myslíme církví. Když to vezmeme zeširoka a zahrneme i ty, kdo plivou nenávist a prohlašují se za křesťany, pak tam rozpor je. Když ale vezmu třeba nás biskupy, problémy nejsou. Naopak, biskup Tomáš Holub, který se také stavěl za slušné jednání s imigranty, to také odnáší. Také mu nadávají, že je zrádce.

LIDOVÉ NOVINY: To jsou výtky od členů farnosti?

RADKOVSKÝ: Neřekl bych. To se všechno odehrává hlavně na elektronických médiích, kde každý ze sebe vyzvrací to, co v sobě má ošklivého. Nemají tam zábrany a chovají se podle toho, co v sobě mají.

LIDOVÉ NOVINY: A co prezident Miloš Zeman? Ten se k uprchlictví hodně vyjadřuje.

RADKOVSKÝ: Řeknu to upřímně. Pan prezident bude určitě usilovat, aby byl znovu zvolený velkou většinou, a vnímá, že když se chová populisticky, má to velký úspěch. A ono má, bohužel. Není to dobře, protože odpovědností státníků a politiků je lidi vychovávat k dobrému, i když jim za to budou nadávat. Václav Havel by si cestu populismu nevybral.

Je to věcí odpovědnosti a svědomí pana prezidenta, ale vnímám, že to není dobře. Ti, kdo národ reprezentují a mají velkou popularitu, což on zrovna je, by toho měli využít, aby národ vychovávali. Národ to nesmírně potřebuje. Když se v něm podporují nižší pudy, nenávist, zloba a sobectví, je to národu hodně ke škodě.

LIDOVÉ NOVINY: Jak vysoké je nebezpečí, že se Češi radikalizují? Že vyslyší populistické nabídky krajně pravicových hnutí?

RADKOVSKÝ:Budeme-li mít za vzor Kotlebu, možná se někdo podobný brzo najde i u nás. Ono to tu bylo vždycky, vzpomeňte si na Miroslava Sládka, Tomia Okamuru, Víta Bártu. Vždycky se objeví nějaký mluvčí, který se veze na vlně populismu. Pokud jsou to takoví okrajoví politici, budiž, tomu se nevyhneme. Ale neměl by to být prezident.

LIDOVÉ NOVINY: Vidíte politika, který uprchlické téma zvládá se ctí?

RADKOVSKÝ: Ve vládě je řada takových lidí, například sám premiér. Je tu samozřejmě otázka hnutí ANO, ale sociální i křesťanští demokraté se snaží o vyvážený přístup, což je pozitivní.

LIDOVÉ NOVINY: Vnímáte hnutí ANO jako problém?

RADKOVSKÝ: Mám spoustu známých v hnutí ANO, kteří jsou solidní lidé. Ten problém je v jednom nejistém článku, kterým je pan Andrej Babiš. Ale já nechci hodnotit politiku, to mi nepřísluší.

LIDOVÉ NOVINY: Zmínili jsme se o Tomáši Halíkovi, který v poslední době dostal řadu mezinárodních ocenění. Jeho jméno letí nahoru, může to církvi pomoci?

RADKOVSKÝ: Určitě ano. Zejména mládež a studenti ho berou, pro ně působí, jim slouží mše u svatého Salvátora. Teď chce vytvořit mezinárodní platformu pro duchovní hodnoty ve spolupráci s Oxfordem, a to je dobře – Evropa potřebuje posílit v křesťanských hodnotách.

LIDOVÉ NOVINY: Je to inspirace, jak k církvi nebo debatě o víře přivést mladé a vzdělané lidi?

RADKOVSKÝ: Může je to přivést k tomu, aby si hodnoty vzali za svůj základ. Budoucnost národa je v mladých lidech, ve studované elitě. Tito lidé v sobě musejí mít dobrou formaci, dobře růst. Když si to vezmeme z historie, po třicetileté válce tu začali působit jezuité, na Moravě piaristi, kterým šlo především o vzdělávání mládeže. A to dokázali dělat tak kvalitně, že k nim dávala svoje děti i nekatolická šlechta.

I tímto způsobem nakonec nastala rekatolizace. Poté, co Evropa byla rozbitá, mladí lidé přijali křesťanské hodnoty, a z toho vyrostlo baroko. Hlavní nebylo zastrašování, i když se také dělo, hlavní bylo předávání hodnot. To je zapotřebí i dnes. Prostřednictvím nenávisti a sobectví si tu nikdy nezformujeme inteligentní představitele na úrovni. V tom dělá Tomáš Halík, ale třeba i Marek Orko Vácha, dobrou práci.

LIDOVÉ NOVINY: Tolik lidí, kteří by se práci s mladými lidmi věnovali, v církvi ale není.

RADKOVSKÝ: Bohužel není, to si uvědomuji. Měli jsme o minulém víkendu setkání biskupů s mládeží, kde bylo 150 lidí. Pamatuji, že před 25 lety jich byly čtyři stovky. Chápu, že dětí je méně, ale je to také tím, že se nám je nedaří oslovit.

Když jdu v pátek večer domů Františkánskou ulicí, vidím davy mladých lidí, co proudí z jedné restaurace do druhé, říkám si: těmto mladým nemám šanci něco nabídnout. Ono to jde dělat jedině nabídkou, nikdy ne přinucením a násilím.

LIDOVÉ NOVINY: Není to třeba tím, že představitele církve je málo slyšet mimo kostel nebo uzavřenou komunitu? Zmíněný Marek Orko Vácha často vystupuje v televizi, píše články a knihy, a vědí o něm i ti, kdo do kostela nechodí.

RADKOVSKÝ: Určitě je to cesta. Stejně to dělá i Tomáš Halík.

LIDOVÉ NOVINY: Podobně pozitivně je vnímaný papež František, který vedle toho, že píše na Twitter, si teď založil i instagramový účet. Jak vnímáte jeho osobu? Je mnohem liberálnější než jeho předchůdce Benedikt.

RADKOVSKÝ: Rozhodně, má úplně jiný přístup. Benedikt byl uzavřený, inteligentní vědec, profesor. František je lidštější, otevřený. Navíc pochází z jiné kultury a prostředí, což je dobře. Všichni vidíme, jak je přijímaný a vnímaný mezi lidmi. Je to taková tvář církve, jaká by měla být.

LIDOVÉ NOVINY: Často pálí také do vlastních řad. Vnímáte, že by celkově v církvi vál čerstvý vzduch?

RADKOVSKÝ: Čerstvý vzduch vane i v tom, že tento rok papež František vyhlásil za rok milosrdenství. Jde o to ukázat, že Bůh i církev jsou milosrdní, přijímají všechny. I ty, kteří jsou něčím zatížení, všelijak si pokazili život. V tom papež dělá velké věci. Například řekl, že si uvědomuje, jakou nespravedlností je potrat nejen vůči nenarozenému dítěti, ale často i vůči ženě, kterou v tom blízcí nechají samotnou nebo ji na potrat dokonce tlačí.

Já sám to vím, působil jsem 18 let ve Františkových Lázních, kam se jezdí ženy léčit i s gynekologickými problémy. Často jsem měl dlouhé rozhovory s těmi, jež prodělaný potrat velice trápil. Proto dal papež příležitost, aby jim všichni kněží mohli v tomto roce dát rozhřešení, aby se z tohoto traumatu vysvobodily.

LIDOVÉ NOVINY: Značně také tematizuje rozpadlá manželství.

RADKOVSKÝ: Ano, konala se synoda o rodině. Je to hodně velká věc, že se tu ukazuje stránka božího milosrdenství a současně povzbuzení. I my lidé musíme vůči sobě být milosrdní, jako je vůči nám nebeský Otec. To se zase vracíme k uprchlíkům, kdy i papež hovořil o tom, že je musíme přijímat a chovat se k nim slušně. Ne všichni jsou spokojení, ale většina ano.

LIDOVÉ NOVINY: S čím jsou nespokojení?

RADKOVSKÝ: Druhý vatikánský koncil byl obrovským otevřením církve světu, já sám jsem to prožíval jako mladý student. Dnes už máte dost mladých kněží, kteří to neberou, a naopak chtějí mši svatou postaru. Chtějí církev přísnou, ale to znamená, že ji zavřou a udělají z ní ghetto.

Bohudík je to ale tak, že se to děje jen v jejich farnostech, a nešíří se to dál – s jedním takovým knězem jsem se musel rozloučit. Jsou mezi námi lidé, kteří si myslí, že církev musí být přísná. Samozřejmě že ano, ale každý v ní má být přísný na sebe, ne na ty druhé.

LIDOVÉ NOVINY: Je šance, že papež František navštíví Českou republiku?

RADKOVSKÝ: Letos to určitě nebude, možná v některém z příštích roků a pouze na kratičkou dobu. Jsou země, které jeho návštěvu potřebují ještě více.

LIDOVÉ NOVINY: Česká církev má vedle duchovních úkolů i jeden velký praktický – naučit se v rámci restitučního vyrovnání sama hospodařit. Jak se to daří v plzeňské diecézi?

RADKOVSKÝ: Obecně je to tak, že jsou menší a větší, ekonomicky slabší a silnější diecéze. My jsme malí a slabí, to je dáno už tím, jak jsme vznikli a kde. Je to malé území, hodně sekularizované, je to něco jiného než Morava. Věřících a těch, kdo sami finančně přispívají, je tu málo.

Máme ale velkou pomoc ze strany řezenské diecéze, která nám roky hodně pomáhala a dala nám hodně milionů na opravy far a dalších budov, například na novou kuchyni našeho gymnázia. Již zemřelý bývalý biskup z Řezna prohlásil, že nechce k narozeninám žádné dary, že chce peníze, které dá na novou kuchyni církevního gymnázia v Plzni. Ještě dnes, kdy už máme restituce, nás vyzývají, abychom jim řekli, s jakými projekty potřebujeme pomoci. To je velkorysé.

Na druhou stranu tím, že jsme menší, se musíme snažit dobře hospodařit a být spořiví. Měli jsme 550 kostelů, padesát jich v pohraničí opravili sudetští Němci, kteří odtamtud museli po válce odejít. Zejména v menších obcích jsme další kostely předávali obcím, někde místním sdružením.

Je to domluveno tak, že my v nich budeme nadále působit a nový majitel v nich nebude dělat nic, co se tam nehodí. A kdyby chtěl kostel zase prodat, my jsme první na řadě. Takhle jsme se zbavili asi stovky kostelů. Ne všichni věřící to pochopili, ale my jsme jim vysvětlili, že musejí být peníze, za které se ty kostely budou opravovat. Obhájil jsem to nakonec i v Římě.

Tím, že se tu v pohraničí a na venkově zredukoval počet obyvatel, není třeba, aby tam byl kněz. Proto jsme farnosti sdružili – pokud mohou lidé dojíždět za prací, zábavou nebo lékařem, mohou dojíždět i za bohoslužbou, jinak to nejde. Tak nám zbylo plno nevyužitých farních budov, které jsme museli prodat.

Pokud jde o restituce, musíme vycházet z toho, že jsme jiní než bohatá biskupství. Tady se vracely jen majetky jednotlivých farností, což je tu a tam kus lesa a pole. Není toho moc a nedá se to moc slučovat, takže nezbývá než to nechat propachtované těm, kdo na tom dosud hospodařili. Co se týče lesů, je to dost podobné.

LIDOVÉ NOVINY: Na čem tedy vyděláte?

RADKOVSKÝ: Jsou tu finanční náhrady za majetky, které vrátit nelze. Tyto peníze musíme dobře investovat. Úřady často říkají Charitě nebo církevním školám: už jste dostali pozemky v restitucích, co ještě chcete? Už vás musí podporovat biskupství. My to ale nemůžeme rozházet teď, musíme nejdřív investovat, za 30 let pak z toho můžeme dávat dalším.

Nakoupili jsme domy, děláme v nich malometrážní byty, o to je zájem. Teď musíme najít další příležitosti, v roce 2029 dostaneme příspěvek od státu naposledy. V diecézi potřebujeme na hospodaření 70 až 80 milionů korun ročně, takže musíme investice nastavit tak, aby nám v roce 2030 vynášely 80 až 90 milionů. Což vůbec není jednoduché, znamená to opravdu se naučit dobře hospodařit.

Na mé místo nastoupí biskup Tomáš Holub, který s tím měl coby generální sekretář České biskupské konference hodně co do činění. Je to člověk, který si bude umět poradit. Navíc je v zakládací listině plzeňské diecéze stanoveno, že nám mají pomoci diecéze, ze kterých naše diecéze vznikla, tedy především pražská arcidiecéze.

LIDOVÉ NOVINY: Vy už víte, kam zamíříte, až 1. května skončíte jako biskup?

RADKOVSKÝ: Dohodli jsme se, že půjdu pracovat do plzeňské Charity coby její prezident. Ta má svého ředitele po provozní a technické stránce, a pak prezidenta, který se snaží lidi vést duchovně, povzbuzovat klienty i pracovníky.

Dělat tuto práci není lehké, Charita není své zaměstnance schopná pořádně odměnit, tak je musíme aspoň povzbudit. Že nejsme schopní odměnit, je tím, že peníze na sociální služby rozděluje kraj, který má vlastní sociální zařízení. Tam je konflikt zájmů a košile je bližší než kabát. V Německu jdou peníze za klientem podle zařízení, které si vybere, je v tom otevřená a férová soutěž.

LIDOVÉ NOVINY: Zkusme uzavřít rozhovor vaším velikonočním poselstvím.

RADKOVSKÝ: Církev není historický spolek, který pečuje o výročí událostí. Proto Velikonoce nejsou jen připomínkou toho, že zhruba před dvěma tisíci let byl ukřižován Ježíš Kristus. Ukřižovaných bylo, několik set tisíc za historii. Církev je živé společenství, které si nejen připomíná, ale také Velikonoce prožívá jako kus svého života, jako inspiraci a povzbuzení.

O Velikonocích si uvědomujeme, že naše chyby a hříchy, zlo, které udělal každý z nás, vzal Kristus na sebe, aby nám mohl odpustit, my to mohli odložit a začít znovu. Znám lidi, kteří sami sobě nedovedou odpustit. Například paní, která byla před 40 lety na potratu, a pořád si to nedokáže odpustit, i když Bůh jí odpustil už dávno. Je třeba, abychom si my sami odpustili, odložili zlé pryč a byli zase svobodní. Člověk se nemusí vláčet s tím, čeho litoval, a co už mu bylo odpuštěno.

V tom mají křesťané obrovskou výhodu. Ostatní mohou maximálně zapomenout, křesťan může začít znovu právě díky Kristově smrti na kříži. A zmrtvýchvstání? Jde o to, co s námi bude dál. Jestli život skončí tím, že zavřeme oči a basta, tím jsme skončili totálně, nebo je naděje, že budeme pokračovat.

Papež Benedikt v jedné své encyklice říká, že člověk může mít v životě mnoho nadějí, ale tu skutečnou jen ten, kdo věří v Boha, protože všechny ostatní naděje končí smrtí. Ta skutečná, veliká naděje, jež přesahuje smrt a slibuje, že se setkáme s těmi, kteří nás předešli, že zažijeme naplno svět ve spravedlnosti, lásce a svobodě, o tom všem je zmrtvýchvstání. To jsou Velikonoce. Nikoli vajíčka a zajíčci. Přál bych lidem, aby to pochopili.