Ministr financí Miroslav Kalousek představil koncem února návrh opatření, jež mají do roku 2014 pomoci stabilizovat veřejné finance. Jde o kombinaci zvyšování daní, zjednodušování státních agend či zmrazení důchodů. Jejich konečná podoba ještě není známá a bude předmětem koaličních jednání. Jako příspěvek do diskuse přináší ČESKÁ POZICE názor makroekonoma Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslava Ungermana.
Návrh ministerstva financí (MF) na úpravy státního rozpočtu v letošním roce a návrh na další škrty v letech 2013 a 2014 není jen pouhou technickou úpravou či korekcí. Jde ve skutečnosti o mnohem závažnější dokument, v němž se formují hlavní rysy hospodářské politiky současné vlády až do konce jejího funkčního období.
Je proto vhodné se pokusit tyto záměry doplnit i o další důsledky než jen o dopady do státního rozpočtu. Jde sice pouze o orientační propočty, které jsou podmíněné naplněním dalších podmínek, navzdory tomu však mohou alespoň naznačit budoucí tendenci.
Jedno z hlavních poselství současné předlohy spočívá v tom, že navrhuje zmrazit starobní důchody, a pro nejbližších několik let je tedy vůbec nevalorizovat podle schváleného systému, dle nějž se do jejich růstu částečně promítá i vzestup spotřebitelských cen. Dále se uvažuje o tom, že se sjednotí DPH na úrovni 20 procent s malou výjimkou pro léky a knihy. Zavedou se další spotřební daně. V souhrnu to povede – jak zpracovaný dokument přiznává – k růstu cen. Jak velkému, o tom se již nehovoří.
Dá se odhadovat, že navrhovaná opatření povedou zhruba k desetiprocentnímu vzestupu spotřebitelských cenDá se ovšem odhadovat, že uvedená opatření povedou zhruba k desetiprocentnímu vzestupu spotřebitelských cen. Propočty ukazují, že kupní síla starobních důchodů klesne o více než deset procent.
Zbývá ještě vysvětlit, jak to bude se mzdami. I zde by se dal očekávat podobný vývoj. Ekonomika bezpochyby míří do dalšího kola krize. Pokud se hospodářství nachází někde na počátku krize, lze předpokládat, že by v krizi nastal růst mezd? To je jistě málo reálné. Navíc se dá očekávat, že – jako v každé krizi – naroste nezaměstnanost. Hovořit proto o výraznějším vzestupu objemu mezd, pokud vůbec o nějakém, lze patrně jen těžko.
Mzdy navíc neporostou ani v rozpočtové sféře – bude se přece šetřit. Nebude tedy žádný významný důvod, proč by měla soukromá sféra na mzdách přidávat. Je přece známý poměrně silný demonstrační efekt mezi růstem mezd v rozpočtové a podnikatelské sféře.
Mzdy reálně klesnou
Proto se dá očekávat, že kupní síla mezd by mohla poklesnout zhruba stejně, tedy o deset procent – při stagnaci mezd tedy nastane jejich reálný pokles.
Pokud se sníží reálné mzdy i reálné důchody, měl by také nastat reálný pokles soukromé spotřeby. Ta by se mohla zvýšit pouze za předpokladu výrazného vzestupu zadluženosti obyvatelstva. Jestliže lidé nebudou mít příjmy z mezd, mohli by je „dorovnávat“ růstem úvěrů. Ani to ale podle všeho nepřichází příliš v úvahu.
Jestliže lidé nebudou mít příjmy z mezd, mohli by je „dorovnávat“ růstem úvěrů. To ale podle všeho nepřichází příliš v úvahu.Očekávaný pokles reálné spotřeby může znamenat jen jedno – sníží se objem soukromé spotřeby, jež tvoří zhruba polovinu hrubého domácího produktu. Jaký potom může být reálný růst ekonomiky?
Zhruba pětinu HDP dále tvoří spotřeba vlády. I zde lze jednoznačně hovořit o jejím reálném poklesu – podle odhadů se již v minulém roce snížila o více než dvě procenta.
Pak už ve struktuře HDP zbývají jen dvě položky – investice a zahraniční obchod. V prvním případě je možnost růstu během krize diskutabilní. Co se týče zahraničního obchodu, v minulém roce právě zahraniční obchod významně k růstu přispěl. Bude tomu tak i v roce letošním a v letech dalších? I kdyby ano, bude moci tento faktor „přetlačit“ pokles v dalších složkách HDP?
Z toho by pak vyplýval jediný závěr – současné návrhy ministerstva financí mohou fakticky zakládat reálný pokles ekonomiky v období do roku 2014 v nejméně příznivých podmínkách zhruba o pět procent.
Nakonec, není to nic zvláštního. Pokud poklesne vnitřní spotřeba, respektive vnitřní poptávka v reálném vyjádření, sotva se dá očekávat významnější ekonomický růst. Právě o tomto úskalí politiky zaměřené na škrty hovoří mnozí ekonomové.
Vadné východisko
Je třeba vidět také další souvislost. Dosavadní prognóza ministerstva financí, na kterou se uvedený materiál odvolává, počítá s úplně jiným vývojem ekonomiky. Předpokládá, že již v příštím roce se její růst obnoví. Sice na skromné úrovni, ale 1,6 procenta by nebyl špatný výsledek.
Tato ministerská prognóza má však jednu vadu – nepočítá s natolik razantním vzestupem cen a redukcí reálných příjmů domácností. Proto slibuje to, co – pokud by byly tyto návrhy MF přijaty, což se zatím nezdá reálné – nemůže nastat. To ovšem není chyba zpracovatelů, ale důsledek toho, že se jednotlivé kroky dělají izolovaně od ostatních navrhovaných opatření.
Jediným správným postupem by dnes bylo zpracovat novou prognózu, která by se pokusila demonstrovat dopad těchto opatření na reálnou ekonomiku. Nelze ale příliš spoléhat na to, že by takovou prognózu mohli zpracovat úředníci. Víme přece, jak dopadnou poslové špatných zpráv.
S jistou mírou nadsázky můžeme hovořit i o tom, že návrh MF by mohl přece jenom mít „něco do sebe“. Pokud by se podařilo skutečně výrazněji pohnout s cenovou hladinou, pak by i rozpočet mohl lépe získávat své příjmy. Nebyl by vystaven tomu, co se stalo v minulém roce: při nižším než očekávaném růstu nominálního HDP mu chyběly daňové příjmy. I takové řešení je možné, ale i ono by si žádalo přesvědčivé vysvětlení, proč volit právě takové inflační řešení.
