Vztahy Německa a Řecka byly od šedesátých let minulého století velmi dobré a přátelské, ať už na úrovni státní a mezivládní, tak mezi občany obou zemí. Dosáhly dokonce mnohem lepšího stavu než například vztahy Řecka k Velké Británii nebo USA. A to i přes to, že obě anglofonní země patřily k osvoboditelům Řecka ve druhé světové válce, a Německo naopak bylo zemí okupující.
Němci si oblíbili Řecko především pro nepřeberné možnosti v oblasti turistiky, zejména pro velké množství památek, slunce, čisté moře, dobré jídlo i pití a hlavně vstřícnost a přátelskost obyvatel. Není proto překvapující, že němečtí turisté v posledních desetiletích co do počtu návštěvníků jednoznačně zaujímají první místo. Například v roce 2011 zavítalo do Řecka více než dva a půl milionu Němců, což přestavovalo meziroční nárůst o 12 procent. Britové, druhá největší skupina turistů, se umístili na druhé příčce se dvěma miliony návštěvníků.
Německo se stalo svým restriktivním postupem při řešení problémů EU unie pro řecké obyvatelstvo synonymem zla a příčinou všech problémůSituace se však poměrně dramaticky změnila od počátku tohoto roku, kdy se v Řecku odehrávala a stále odehrává řada demonstrací proti úsporné politice vlády, proti Evropské unii a zejména proti Německu. Němečtí turisté mají obavy z cest do Řecka, protože jsou konfrontováni s odmítavým postojem Řeků, mnohdy přerůstajícím v nenávist vůči všemu německému. Dokonce se stalo i několik případů fyzického napadení osob. Paradoxem je, že jedním z nedávno napadených a brutálně zbitých byl Holanďan dlouho žijící v Řecku, jehož skupina útočníků považovala za Němce.
Nepříjemné chvíle zažívají dnes a denně i zástupci různých německých institucí a firem působících v Řecku, například členové diplomatického sboru, příslušníci hospodářských komor, novináři a další. Často musejí být doprovázeni ochrankou pro případ, že by nastala nějaká nepředpokládaná situace.
Třicet miliard na společné projekty
Napětí eskalovalo minulý týden, kdy se kancléřka Angela Merkelová vydala do Atén na schůzku s ministerským předsedou Antonisem Samarasem a dalšími členy řecké vlády. Návštěva byla doprovázena přísnými bezpečnostními opatřeními, v pohotovosti bylo sedm tisíc policistů, po Aténách byla umístěna řada ostrostřelců a i ostatní bezpečnostní složky byly ve stavu vysoké pohotovosti. Jak se ukázalo ne nadarmo.
Protestů proti Německu a samotné kancléřce se zúčastnilo více než 50 tisíc demonstrantů. Protestující, z nichž někteří byli oblečeni do nacistických uniforem, hlasitě napadali Merkelovou, označovali ji za dceru Hitlera, na transparentech jí přimalovali Hitlerův knírek a demonstrovali proti „čtvrté říši“, jejímž prostřednictvím chce podle nich Německo s Merkelovou v čele ovládnout Evropu. Jinými slovy, Německo se v současné době stalo svým restriktivním postupem při řešení problémů Evropské unie pro řecké obyvatelstvo synonymem zla a příčinou všech problémů, s nimiž se tato země momentálně potýká.
Kancléřka Merkelová přitom při svojí návštěvě pozitivně zhodnotila současný vývoj Řecka a jeho pokroky při překonávání obtížné krize. Pro okamžitou německou pomoc dokonce přivezla 30 milionů eur, které mají být použity na konkrétní projekty německých a řeckých firem v zájmu oživení řecké ekonomiky.
Náznak obratu?
Mimochodem, řecký průmysl skutečně zaznamenal určitý pokrok. Po čtyřech letech neustálého poklesu vzrostla v srpnu průmyslová výroba o 2,5 procenta oproti červenci. Podílel se na tom zejména farmaceutický a ocelářský průmysl.
Na adresu demonstrantů vyjádřila Merklová pochopení pro jejich mnohdy svízelnou až bezvýchodnou situaci, a protesty dokonce označila za důležitý prvek demokracie.
Němci mají co ztratit
Německo má velký zájem na vyřešení problémů v Řecku a na jeho setrvání v eurozóně, přestože tato země přispívá pouze dvěma procenty k hrubému domácímu produktu celé Evropské unie. Jasně se k tomu při návštěvě Singapuru minulý týden vyjádřil i německý ministr financí Wolfgang Schäuble, který prohlásil, že Řecko nezbankrotuje, ani nevystoupí z eurozóny.
Celkové maximální riziko ztráty Německa při bankrotu Řecka je odhadováno na více než 83 miliard eurNěmecko v posledních letech půjčilo Řecku 15 miliard eur přes státem vlastněnou banku KfW (Kreditní ústav pro obnovu), dalších 21 miliard bylo zapůjčeno přes provizorní záchranný fond EFSF a zbytek až do celkové plánované výše 55 miliard eur bude následovat do roku 2014 přes nově zřízený Evropský stabilizační mechanismus (ESM).
Kromě toho existují rizika na straně německých bank z dřívějších půjček Řecku – již po odpuštění poloviny dluhů v minulém roce se odhadují na více než deset miliard eur. Celkové maximální riziko ztráty Německa při bankrotu Řecka je odhadováno na více než 83 miliard eur. Německo tedy má co ztratit v případě, že by měl nastat totální kolaps.
Fiskální disciplína především
Emocionálně podložené protesty nejsou z tohoto pohledu – byť je situace v Řecku pro široké vrstvy obyvatelstva velmi složitá – tím správným východiskem a receptem na vyřešení krize. Německo není příčinou špatné situace v Řecku a jeho rigorózní postoj při nutné sanaci veřejných financí Řecka (ostatně i dalších zadlužených zemí) nemůže být deklarován jako projev zlovůle nebo snahy o nadvládu.
Nelze se divit, že německá vláda v čele s kancléřkou Merkelovou důsledným způsobem trvá na dodržování fiskální disciplíny v EUNěmecko představuje největší ekonomiku EU a zároveň i největšího finančního přispěvatele na stabilizaci situace v Evropě. Například do zmíněného stabilizačního mechanismu ESM, jehož celková schválená výše činí 700 miliard eur, vloží 190 milirad eur (27 procent!), z toho 22 miliard v hotovosti a zbylých 168 miliard ve formě státních záruk.
Proto není ani v Německu situace ohledně řešení krize jednoznačná a jednoduchá: přijetí a přistoupení k ESM si dokonce vyžádalo souhlas německého ústavního soudu v září tohoto roku. Soud v Karlsruhe svým rozhodnutím odmítl žalobu několika předních německých ekonomů, kteří označují participaci Německa na ESM za protiústavní.
Nelze se proto divit, že německá vláda v čele s kancléřkou Merkelovou důsledně trvá na dodržování fiskální disciplíny v EU. Jakékoliv povolení a odchýlení se od nastaveného směru by totiž mohlo skutečně znamenat rozpad unie, což by představovalo dramatické následky nejen pro Německo, ale i pro ostatní země.
