Okamura je vidět a sílí. Ve volbách uspěje, míní politologové

Lídr Svobody a přímé demokracie (SPD) Tomio Okamura ví, jak na sebe strhnout pozornost. Nacionalistický politik nedávno zaujal společnou fotografií s písničkářem Jarkem Nohavicou. „Selfíčko“ obletělo sociální sítě a dostalo se i do mediálního mainstreamu. Ať již v negativním, nebo pozitivním kontextu, Okamura opět dokázal to, co umí nejlépe – být vidět. To je také jeden z důvodů, proč se tehdy podceňovaný podnikatel před čtyřmi lety dostal do sněmovny. A proč do ní podle posledních průzkumů míří znovu.

Hra o dvanáct procent

„Tomio Okamura má dar a nadání vůdce, který umí zaujmout davy. Je mu dána velká pozornost na sociálních sítích. Nemluvím o tom, co tam on sám produkuje, ale obecně,“ analyzuje odborník na průzkumy veřejného mínění Jan Herzmann. „Cokoli udělá, okamžitě někdo sdílí. Tím pádem se o něm hodně píše a ještě více čte. Kombinace práce s davy, píle a zájmu lidí činí z jeho hnutí potenciálně úspěšný projekt,“ míní Herzmann.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Poslední výsledky testů voličských preferencí zatím Okamurovi dávají šanci získat něco mezi pěti a sedmi procenty hlasů. Herzmann ale míní, že by mohl překonat i osmiprocentní hranici.

Celkový balík voličů, které zaujme nacionalistická a protimuslimská rétorika, je zhruba dvanáctiprocentní. O ně však kromě SPD bojují také „prezidentská“ Strana práv občanů (SPO), Realisté nebo Dělnická strana sociální spravedlnosti. Všechny tyto platformy si voliče vzájemně kradou. I tak je ale Okamura mezi nimi králem. Sebevědomě odmítl i pokus o námluvy ze strany podobně zaměřené SPO. Tvrdí, že ani se žádnou další stranou o možné volební spolupráci nejednal.

Klasik populismu

„Jsme svébytné hnutí se svébytným programem, je nás v hnutí více než jedenáct tisíc, což znamená, že jsme jedním z pěti nejpočetnějších politických uskupení v České republice. Takže je nejen logické, ale i normální, že kandidujeme za svůj program a za sebe, a nikoli za jinou partaj nebo s jinou partají a jiným programem,“ řekl Okamura LN.

Voliče láká na jednoduchá hesla a ráznou rétoriku. Svými vyjádřeními se podobá dalším populistům – ať již se jedná o francouzskou nacionalistku Marine Le Penovou, nebo Nizozemce Geerta Wilderse.

„Prosazujeme vyhlášení referenda, ve kterém občané rozhodnou o dalším setrvání České republiky v Evropské unii. Odmítáme postavení Česka jako montovny zahraničních korporací s levnou pracovní silou, podřízené diktátu EU. Důsledně vystupujeme proti dalšímu rozkrádání přírodních zdrojů naší země – prosazujeme deprivatizaci hospodaření s vodou zpět do rukou měst a obcí,“ vypočítává Okamura.

Odborník na politický marketing Otto Eibl hodnotí Okamurův projev jako uvěřitelný pro jeho cílovou skupinu. „To, že používá jednoduchý jazyk, chodí mezi lidi, je schopen s nimi mluvit z očí do očí a říkat jim, jak ČR vyvede z marasmu a dovede politiky k zodpovědnosti, se může líbit,“ podotýká politolog z brněnské Masarykovy univerzity.

Okamurovi však nejvíc nahrává fakt, že řada lidí se bojí přísunu islámských migrantů do Evropy a teroristických útoků páchaných muslimskými radikály. Téma sice velmi pravděpodobně nebude hlavní osou, kolem níž se bude točit kolo volebního stroje, dostatek hlasů nutný pro vstup do sněmovny mu ale zřejmě přinese.

„Přece jen je tu určitý segment lidí, které to téma zajímá, cítí se ohroženi, mají strach a nevěří vládě. Ti svým protestním hlasem směřují k tomu, kdo je relativně populární, je v médiích, hovoří velmi jednoduše. Ze skupiny, která téma bezpečnosti zavádí, je to pouze on, kdo takto voliče dokáže získávat,“ hodnotí Okamuru politolog Pavel Šaradín z Univerzity Palackého v Olomouci.

Lídr SPD před pěti lety kandidoval i na prezidenta. Nyní se k podobnému kroku nechystá. I v otázce boje o Hrad ale neskrývá, že jeho sympatie budou na straně toho, kdo se jednoznačně vymezuje proti islámské migraci na starý kontinent. „Budeme uvažovat o podpoře takového kandidáta, který odmítá stávající nezákonnou migraci a islám,“ říká Okamura.

Bez Sobotky a Kalouska

Svými vyjádřeními Okamura zároveň snižuje potenciál strany SPD pro případnou vládní koalici. Jednak je jeho ostrá rétorika mnohým trnem v oku právě kvůli příliš silným výrokům na adresu muslimů, jednak neváhá kritizovat jak vládní, tak i jiné opoziční strany. Některé lídry pak šéf SPD jako partnery pro možnou spolupráci sám dopředu vylučuje.

„S nedůvěryhodnými lidmi, jako je například pan Kalousek nebo pan Sobotka, by bylo těžké si podat ruku, ale díky jejich proislámské a protidemokratické činnosti nám to naštěstí ani nehrozí,“ tvrdí Okamura.

Je však možné, že on či jeho současní soupeři po volbách změní názor. Očekávaným vítězem voleb je hnutí ANO, jeho lídra Andreje Babiše chce ovšem policie vydat v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo. V takové situaci bude sestavování koalice přinejmenším náročné a zdlouhavé. Svoboda a přímá demokracie by se pak mohla náhle objevit v některé variantě povolebního uspořádání či jako subjekt podporující menšinovou vládu.