Česká televize ve čtvrtek 3. prosince zahájila debaty prezidentských kandidátů pod vedením Václava Moravce. Doslova „pod jeho vedením“, protože Moravec v první diskusi občas tři pozvané uchazeče o Hrad – Janu Bobošíkovou, Jana Fischera a Zuzanu Roithovou – opravdu školil.
Nejvíce, když se jich zeptal, zda jsou schopní říci, kolik je v České republice soudců. Ani jeden z těchto tří uchazečů o prezidentský post to sice nevěděl, ale je otázkou, zda to víc vypovídá o nich, nebo o Václavu Moravcovi.
Jak tlumit znepřátelené strany
V první prezidentské diskusi ČT to chvílemi vypadalo, že byl Jan Fischer posazen do křesla mezi Janu Bobošíkovou a Zuzanu Roithovou, aby si vyzkoušel, jak by coby prezident tlumil krajně znepřátelené strany. A činil to jemu vlastním způsobem – neřekl nic vyhraněného.
Fischer byl možná posazen do křesla mezi Bobošíkovou a Roithovou, aby si vyzkoušel, jak by coby prezident tlumil znepřátelené strany
Jana Bobošíková totiž opakovala, ale alespoň autenticky, své odsudky Evropské unie. A dospěla až k tomu, že se kvůli EU zdražily dokonce dětské pleny. Zuzana Roithová byla takřka jejím protikladem. Proto se i obě několikrát názorově střetly. Vůči Janu Fischerovi se však vymezovat nemusely – na vše totiž odpovídal „ano, ale…“ Kariérní byrokrat se například v jedné větě dokázal distancovat od eurohujerství a euroskepticismu natolik, že se propracoval až k vysněnému středu – k eurokritice, protože mu „přemíra byrokracie“ a nedostatek vize vadí.
Fischer vždy hledal s pomocí řeči těla nevýraznou a efektní odpověď. A vždy ji našel. Hlavní linii jeho vystoupení pak tvořily výroky, že bude naslouchat odborníkům, vyvažovat, dbát na názorovou pluralitu členů institucí jmenovaných prezidentem či konzultovat.
Žádní noví voliči
Zuzana Roithová působila z těchto tří prezidentských kandidátů nejméně populisticky. Byť i ona několikrát pronesla bezobsažné fráze – například, že „s korupcí je třeba zatočit“, či když se s oběma svými soupeři shodla, že s milostmi je třeba velmi šetřit. Jinak ale byla spíš osvěžením první televizní debaty.
Nebála se totiž říkat, co si myslí, i když to nekonvenuje většinovému názoru české společnosti – kritizovala třeba populární vymezování se vůči EU a nabádala k její větší integraci. Sympatie diváků si určitě získala tím, že jako jediná byla ochotná jmenovat lidi, které by si vzala s sebou na Hrad, kdyby byla zvolena. Jana Bobošíková a Jan Fischer shodně například řekli, že „nechtějí poškozovat“.
První debata zřejmě Janu Fischerovi ani Janě Bobošíkové nepřinesla žádné nové voliče. Zuzana Roithová si naopak mohla trochu polepšit.
Jana Bobošíková sice byla autentická, ale právě tato autenticita je jejím problémem. Bývá totiž natolik úslužná vůči Václavu Klausovi a natolik bojovně naladěná vůči EU, až její stále stejné věty občas nudí. Trochu se to podobá scéně z filmu Vesničko má středisková, v níž syn řekne, že přijde k televizoru, až bude hlasatelka mluvit o nastavování zrcadla, a právě v tu chvíli o něm hlasatelka opravdu promluví. Od Jany Bobošíkové jsme podobně v minulosti možná očekávali nějaké překvapení, ale dnes už víme, že žádné nebude a že EU může i za ty plenky.
První televizní debata zřejmě Janu Fischerovi ani Janě Bobošíkové nepřinesla žádné nové voliče. Své skalní stoupence však oba možná utvrdili v přesvědčení, že je mají volit. Zuzana Roithová si naopak mohla trochu polepšit.
