Šachy měly vzniknout za pohnutých okolností v 6. století našeho letopočtu v oblasti dnešní Indie. Geniální vynálezce představoval hru vládci Guptovské říše, jehož nadchla natolik, že ho vyzval, aby si vybral odměnu, kterou uzná za vhodnou. Vynálezci se však jeho inteligence vymstila. Požádal totiž vládce, aby mu bylo vydáno množství rýže dle následujícího pokynu: „Dej mi jedno zrno rýže na první čtvereček šachovnice, dvě na druhý, čtyři na třetí, osm na další a tak dále až k 64. čtverečku.“
Vládce, obdařený průměrnou číselnou představivostí, měl geniálního vynálezce za skromného člověka a s údajně čestnou nabídkou souhlasil. Přepočítal se však, protože vynálezci mělo být vyplaceno 264 minus jedno zrno rýže, což odpovídá hromadě o velikosti zhruba Mount Everestu. Za svou drzost byl vynálezce popraven.
Erik Brynjolfsson a Andrew McAfee, dva američtí badatelé z Massachusettského technologického Institutu, zvolili tento příběh jako metaforu pro tápání v dnešní digitální revoluci, kterou srovnávají s průmyslovou. Převratností současné doby se zabývali nejprve v elektronické knize Race Against The Machine: How the Digital Revolution is Accelerating Innovation, Driving Productivity, and Irreversibly Transforming Employment and the Economy (Souboj s automaty. Jak digitální revoluce urychluje inovace, posiluje produktivitu a nezvratně mění zaměstnanost a ekonomiku).
A následně i v tradičně tištěné knize The Second Machine Age: Work, Progress, and Prosperity in a Time of Brilliant Technologies (Druhý věk automatů. Práce, pokrok a prosperita v době skvělých technologií). Ta nadchla ekonomy na letošním Světovém ekonomickém fóru v Davosu natolik, že se jí okamžitě začala věnovat média na celém světě.
Moorův zákon
Rozdíl mezi současnou digitální revolucí a situací v příběhu o vynálezu šachů spočívá v tom, že dnes nezískáváme pouze jednu hru, ale nesčetně nových dovedností a vynálezů. Brynjolfsson a McAfee se však domnívají, že tyto zisky jsou spojené s vážným rizikem – z nových vynálezů neprofitují všichni lidé stejně a hrozí, že nemalá část společnosti může z této hry, kterou odstartovala digitální revoluce, úplně vypadnout.
V současnosti se dle McAffeho a Brynjolfssona nacházíme ve druhé polovině šachovnice, kdy vládce začíná ztrácet hlavu a vynálezce chápat, že to možná trochu přehnal – množství rýže totiž nepředstavitelně narůstá. Právě v tomto okamžiku se v příběhu také vyjasňuje, že vládce ani vynálezce si neudrží svou dosavadní pozici. Východiska jsou jen dvě: buď přijde vládce o říši, která připadne vynálezci, anebo vládcem zůstane, ale vynálezce přijde o hlavu.
Dle McAffeho a Brynjolfssona sahají podobnosti mezi příběhem a současností do poměrně vzdálené minulosti. Vývoj se totiž řídí takzvaným Moorovým zákonem z roku 1965, kdy americký podnikatel a spoluzakladatel společnosti Intel Gordon Moore ve svém článku v časopisu Electronics napsal: „Počet tranzistorů umístěných do integrovaného obvodu při zachování stejné ceny se zhruba každých dvanáct měsíců zdvojnásobí.“ Pozdější změny Moorova zákona prodloužily dobu zdvojnásobení na 18 měsíců a následně byly aplikované na pevné disky, rozlišení displeje či na výkon přenosové sítě.
Od průmyslové k automatové revoluci
Na první pohled se může Moorův zákon zdát podobně neškodný jako vynálezcova žádost o odměnu. Jenže stejně jako rovnice pro tuto odměnu získal neuvěřitelnou dynamiku. Brynjolfsson a McAfee přitom zdůrazňují, že obrovské strukturální změny společnosti i lidské psychiky a myšlení v důsledku dnešní nadvlády počítačů lze jen obtížně srovnávat s minulými převratnými událostmi.
Toto tvrzení opírají o knihu Why the West Rules – for Now (Proč Západ dosud vládne) antropologa Iana Morrise z roku 2010. Ten se v ní pokusil zhodnotit dopady revolucí v lidských dějinách na společnost tak, že všechny objevy – materiální či myšlenkové ve formě filozofických nebo náboženských zvratů – vměstnal do kvantitativních ukazatelů. A dospěl ke kontroverznímu závěru, že všechny převratné události – války, vynálezy, filozofické či náboženské myšlenky – společnost příliš neovlivnily.
Zásadní zvrat nastal před dvěma sty lety, kdy udeřila průmyslová revoluce. Takzvaná druhá automatová revoluce, v níž se nacházíme, je dobou konzumu.Několik tisíciletí se lidstvo pohybovalo pozvolna po vzestupné trajektorii. Zásadní zvrat nastal až před dvěma sty lety, kdy udeřila průmyslová revoluce – první revoluce v lidských dějinách, která zasáhla všechny oblasti života. Takzvanou druhou automatovou revoluci, v níž se právě nacházíme, nazývají Brynjolfsson a McAfee dobou konzumu, jejž však nechápou negativně.
Máloco totiž současnost charakterizuje stejně jako konzum informací všemi společenskými třídami a lidskými odvětvími. Informace jsou přitom produkty zvláštního druhu – konzumací nemusejí být znehodnoceny, ale naopak se jejich cena může zvyšovat právě v důsledku větší konzumace.
Příkladem takového produktu je poznání, vzdělání či vědomosti, které však mohou být rozvíjeny jedině společně. Navíc na rozdíl od produktů z atomů lze z těch z bajtů vytvářet dokonalé kopie, jež je možné okamžitě a bez vyšší cenové zátěže rozesílat po celém světě. Tímto způsobem dostává širší veřejnost i kvalitní informace, a často za velmi nízkou cenu.
Posilování silných
Vraťme se však k příběhu o šachách, z nějž vyplývá, že někdo přijde o hlavu i ve druhém věku automatů. Ani v této celospolečenské hře to nebude vladař. Digitální revoluce má totiž sklon posilovat silné. V době před ní se mohl člověk uživit také tím, že vyráběl pouze druhý či třetí nejlepší produkt, protože i o ně byl zájem. Ten nejlepší nemusel být k dispozici třeba kvůli geografické vzdálenosti, nákladnosti anebo o něm člověk v podmínkách, kdy měla každá národní ekonomika svůj trh, nevěděl.
Tato geografická, informační a v případě digitálních produktů i finanční omezení padají. Druhý nejlepší produkt nikoho nezajímá, může-li si celý svět pořídit za relativně nízkou cenu ten nejlepší. Platí tedy heslo firmy Nike: „Nevyhrává se stříbro, prohrává se zlato.“ Tím se však vyostřují ekonomické rozdíly ve společnosti.
Druhý nejlepší produkt nikoho nezajímá, může-li si celý svět pořídit za relativně nízkou cenu ten nejlepšíV letech 2002 až 2007 získalo procento Američanů dvě třetiny zisků z nárůstu americké ekonomiky. Příznačné přitom je, že toto procento netvoří jen bankéři z Wall Street. Jak ukázal americký ekonom Steven Kaplan, jde z velké části o lidi z médií, zábavy, sportu a práva. Představitelkou těchto vladařů digitálního věku je třeba britská spisovatelka J. K. Rowlingová, jejíž obor nebyl tradičně považovaný za zlatý důl. Díky digitální revoluci se však i on radikálně mění.
Homér vyprávěl skvělé příběhy, mohl je ale večer sdílet zhruba s 50 posluchači. Shakespeare byl na tom o něco lépe – divadlo Globe mohlo navštívit až tři tisíce diváků a na rozdíl od Homéra nemusel být fyzicky přítomen. Ještě lépe na tom byl J. R. R. Tolkien, který ročně prodal statisíce, či dokonce miliony svých knih. Možnosti těchto velkých vypravěčů jsou však nesrovnatelné s těmi, jež nabízí současný trh Rowlingové a hrstce vyvolených – ať už se jejich příběhy šíří audiem, videem nebo knižně, putují nespoutaně celým světem.
Těžká doba
Tento stav posiluje nejlepšího na trhu a znehodnocuje pozici druhého – ač by byl třeba téměř stejně dobrý jako nejlepší, pro zákazníky je stejně špatný jako ten nejhorší. Z toho paradoxně vyplývá, že v současných podmínkách nemusí být nejen technologický pokrok, ale ani růst ekonomiky pro většinu obyvatel prospěšný.
Tento vývoj potvrzují ekonomické ukazatele. Zatímco se v uplynulých letech americký HDP zvyšoval, průměrný příjem domácností klesal, z čehož dle McAffeho a Brynjolfssona vyplývá oprávněná obava, že doba digitální revoluce může být pro běžného zaměstnance dost těžká.
Zatímco se v uplynulých letech americký HDP zvyšoval, průměrný příjem domácností klesal. Doba digitální revoluce může být pro běžného zaměstnance těžká.Moderní informační technologie výrazně ovlivňují i trh práce. Dnes se odehrává první desetiletí od velké deprese v USA, kdy nenastala žádná čistá tvorba pracovních míst, což je vzhledem k nárůstu počtu obyvatel alarmující. Nezaměstnanost v USA předčila veškerá očekávání – od května 2007 a října 2009 se zvýšila o 5,7 procenta, nejvíce od doby po druhé světové válce.
Ještě větším problémem je, že nezaměstnaní nemohli najít zaměstnání ani po obnově hospodářského růstu. V této souvislosti označuje nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman úroveň nezaměstnanosti za národní tragédii. A ptá se: „Jak vůbec můžeme doufat, že by naše země mohla za 20 let prospívat, když je nyní milionům absolventů vysokých škol upřena možnost začít vlastní kariéry?“
Naděje existuje
Vysoká míra nezaměstnanosti přitom dle McAfeeho a Brynjolfssona nesouvisí primárně s propouštěním, ale s nedostatečnou tvorbou nových pracovních míst, která je bezprostředně spojená s technologickými změnami. A připomínají výrok anglického ekonoma Johna Maynarda Keynese (1883–1946): „Role člověka coby nejdůležitějšího faktoru v produkci se bude snižovat stejně, jako se postupně snižovala role koní v zemědělství, až se nakonec stali zcela postradatelní.“
Stejně jako koně prohráli svůj souboj s automaty, dnes se to týká mnoha lidí. Brynjolfsson a McAfee uvádějí ještě jeden příklad rozpačitosti člověka vůči automatům. Po porážce legendárního šachisty Garryho Kasparova počítačem v roce 1997 zareagoval slavný šachista Jan H. Donner na otázku novinářů, co by udělal, kdyby se musel postavit počítači: „Co to zkusit s kladivem?“
Může i potěšit, že roboti jsou ve srovnání s lidmi, pokud jde o úklid, zahradničení či vaření, naprosto nedostatečníBrynjolfsson a McAfee se domnívají, že naděje existuje. Navzdory často velmi bolestivým otřesům je možné, aby vladař jím zůstal, a současně vynálezce nepřišel o hlavu. Určitou útěchou také může být, že počítače neohrožují všechna pracovní místa. Je totiž například nesmírně obtížné nahradit lidskou fyzickou a drobnou manuální práci. A může i potěšit, že roboti jsou ve srovnání s lidmi, pokud jde o úklid, zahradničení či vaření, naprosto nedostateční.
Vedle toho, že robot kvalitně neuklidí, neumí ještě jednu věc nezbytnou pro lidský vývoj. O této jeho slabině Pablo Picasso prohlásil: „Vždyť jsou nepoužitelní. Dávají pouze odpovědi. Nekladou otázky.“ Všechny vynálezy – hmotné i ideové – jsou založené na lidské schopnosti zahlédnout nové v dobře známém. A nezbytnou podmínkou pro tuto schopnost je kladení otázek.
Díky ní se distancujeme od bezprostřední přítomnosti, čímž můžeme zahlédnout dosud nezpozorovanou souvislost. Kladení otázek je totiž královskou cestou k veškeré kreativitě, jíž se počítače – zatím – nevyznačují. Než se to naučí, měla by lidská kreativita vymyslet, jak vedle vladaře-počítače nepřijít o hlavu.
Race Against The Machine: How the Digital Revolution is Accelerating Innovation, Driving Productivity, and Irreversibly Transforming Employment and the Economy
(Souboj s automaty. Jak digitální revoluce urychluje inovace, posiluje produktivitu a nezvratně mění zaměstnanost a ekonomiku)
AUTOŘI: Erik Brynjolfsson, Andrew McAfee
VYDAL: Digital Frontier Press 2011
ROZSAH: 98 stran
The Second Machine Age: Work, Progress, and Prosperity in a Time of Brilliant Technologies
(Druhý věk automatů. Práce, pokrok a prosperita v době skvělých technologií)
AUTOŘI: Erik Brynjolfsson, Andrew McAfee
VYDAL: W. W. Norton & Company 2014
ROZSAH: 304 stran
