Je střední Evropa geografické označení, nebo specifická identita? Je Visegrádská čtyřka (Česko, Maďarsko, Polsko a Slovensko, V4) účelovým spolkem, který se přežil, nebo neformální aliancí, jejíž význam poroste? Nejlépe lze střední Evropu definovat geopoliticky. Vždy byla oblastí mezi Německem, Ruskem a Tureckem, respektive jejich předchůdci. Od středověku se zde formovaly nadnárodní útvary, jež měly čelit agresi z východu či jihu i mocného souseda na západní hranici.
Evropská integrace a NATO mnohé změnily, ale střední Evropa zůstává subjektem se specifickými zájmy, potřebami, pohledem a historickou zkušeností. Německo-ruské obejití střední Evropy plynovodem Nord Stream, americká sázka na takzvanou novou Evropu, obavy z ruského nástupu, které západní Evropa nesdílí, či migranti valící se balkánskou cestu připomínají, že geopoliticky střední Evropa stále hraje roli.
Společné procesy
Z politického hlediska se současná situace a kontext zemí V4 liší, navzdory tomu mají některé procesy společné – ve všech se rozpadl status quo po pádu komunismu, byly zdiskreditovány nové elity, společnosti jsou znechucené korupcí, kritizuje se nedostatečné vyrovnání s komunismem, vyprchal reformní étos a ekonomicky se nevyrovnávají Západu.
Z politického hlediska se současná situace a kontext zemí Visegrádské čtyřky liší, navzdory tomu mají některé procesy společné – ve všech se rozpadl status quo po pádu komunismu, byly zdiskreditovány nové elity, společnosti jsou znechucené korupcí, kritizuje se nedostatečné vyrovnání s komunismem, vyprchal reformní étos a ekonomicky se nevyrovnávají Západu |
V každé zemi V4 je kombinace těchto jevů odlišná, ale spojuje je deziluze z vývoje po pádu komunistických režimů. V Maďarsku a Polsku zanikla tradiční levice, upadly liberální síly, nastoupily sociálně konzervativní vlády a tradiční pravo-levé dělení politických stran bylo nahrazeno konzervativním a liberálním. V Česku a na Slovensku zatím není situace stejně jasná. Stranický systém se rozpadá, respektive se nedaří jej ustavit, a neustále jej narušují populisté. Osa střetu konzervativní versus liberální však pod povrchem sílí.
Ve všech zemích V4 se však v důsledku vývoje po pádu komunismu odehrálo nebo odehrává znejistění, přehodnocení a ustavování nových priorit. Společným znakem není snaha tento vývoj zvrátit, ale spíše překonat jeho nedostatky. Jak to skončí, se uvidí, ale probíhající proces změn se již nedá zastavit.Zásadnípřitomnebude jen kvalita institucí a hodnotová orientace.
Realističtější pohled
Stejně důležitý bude ekonomický model a zařazení do světového výrobního řetězce. Státy V4 si stále více uvědomují, že subdodavatelský charakter jejich ekonomik a nedostatečná síla kapitálu jim nejen neumožňuje zařadit se mezi nejbohatší země světa, ale i omezuje jejich suverenitu a snižuje politickou váhu. Proto hledají a budou hledat cestu, jak se z tohoto postavení vymanit.
Země V4 dnes vidí Západní Evropu a EU mnohem realističtěji než na začátku devadesátých let a nehodlají se jí podřizovat jen proto, že jde o západní Evropu. Země západní Evropy se však dosud nezbavily pocitu nadřazenosti nad střední Evropou a očekávají, že je bude následovat. |
Je také vidět vystřízlivění či ztráta iluzí o Evropské unii, respektive o jejím fungování, a o zemích západní Evropy. Po pádu komunismu země V4 k Západu přirozeně vzhlížely. 40 let komunistického režimu je morálně, kulturně i ekonomicky poškodilo a odsoudilo je to do role čekatelů na „návrat do Evropy“ pod blahosklonnou patronací západní Evropy. Návrat se podařil, ale mentalita čekatelů se rychle vytrácí – k nelibosti původních členů EU.
Země V4 se vždy považovaly za součást Evropy a přijetí do EU pro ně není morálním dluhem vůči starým členským zemím. Západní Evropu a EU dnesvidí mnohem realističtěji než na začátku devadesátých let a nehodlají se jí podřizovat jen proto, že jde o západní Evropu. Země západní Evropy se však dosud nezbavily pocitu nadřazenosti nad střední Evropou a očekávají, že je bude následovat.
Levicový liberalismus
Země střední Evropy si stále více uvědomují, že se chtěly vrátit na Západ, ale často nacházejí postZápad. Evropě vládne levicový liberalismus, který pozvolna mění západní společnosti a jejich duchovní hodnoty, přičemž jeho základ tvoří multikulturalismus, smíření se s masovou imigrací, genderová ideologie, různá sociální inženýrství, protěžování vybraných menšin, antidiskriminace, politická korektnost a špatně skrývaný odpor ke všemu tradičnímu, národnímu a konzervativnímu.
Evropě vládne levicový liberalismus, který pozvolna mění západní společnosti a jejich duchovní hodnoty, přičemž jeho základ tvoří multikulturalismus, smíření se s masovou imigrací, genderová ideologie, různá sociální inženýrství, protěžování vybraných menšin, antidiskriminace, politická korektnost a špatně skrývaný odpor ke všemu tradičnímu, národnímu a konzervativnímu |
EU stále více ztělesňuje Evropu, jež se nehlásí ke svému civilizačnímu dědictví, unifikuje se a centralizuje na základě pokrokových hodnot, stává se ideologií pro sebe a symbolicky zastřešuje cestu k demografické a kulturní proměně. Střední Evropa představuje alternativu, ačkoli nemusí hned jít o konzervativní kontrarevoluci, k níž národy střední Evropy vyzývá maďarský premiér Orbán. Čtyřicet let komunismu Středoevropanyvybavilo skepsí k ideologickému a utopickému levicovému myšlení, jež se šíří v západní Evropě, i potřebou bránit svou identitu a suverenitu.
Proto ve střední Evropě sílí názor, že skutečnou historickou Evropu ztělesňuje ona. Evropu, která neztratila pud sebezáchovy a zdravý rozum a ježví, že ji na společném civilizačním základě tvořila řada národů s vlastními specifiky. Evropu, kde svoboda i demokracie mají původní význam a národ, patriotismus, křesťanství, tradiční rodina a snaha uchovat vlastní společnost a specifickou kulturu nejsou sprostá slova a projevy fašismu.
Ideová alternativa
Střední Evropa není protievropská – v Maďarsku i v Polsku patří podpora členství k nejvyšším v EU –, ani se nevrací na Východ, nechce nikam odcházet, ani se někam vracet. Vydává se do souboje o podobu toho, co to znamená být Evropou. Jde přitom do nerovného střetu se zeměmi, které jsou nejen bohatší a vlivnější, ale historicky Západ ztělesňovaly.
Národy střední Evropy se odmítají považovat za přívěsky slepě následující západní Evropu. Navíc se z hlediska západní Evropy drze začínají prezentovat jako ideová alternativa ke zdánlivě historicky nevyhnutelné ideologii pokrokového liberalismu. |
Národy střední Evropy se odmítají považovat za přívěsky slepě následující západní Evropu. Navíc se z hlediska západní Evropy drze začínají prezentovat jako ideová alternativa ke zdánlivě historicky nevyhnutelné ideologii pokrokového liberalismu, což naplno ukázala migrační krize v roce 2015.
Západní Evropa se smířila s masovou migrací, neměla vůli bránit vlastní hranice, obávala se rozlišovat migranty na základě kultury, která je však pro jejich integraci klíčová, nadřazovala právo na migraci nad obavy svých občanů a snažila se problém vyřešit nadnárodním technokratickým řešením v podobě kvót, jež prosazovala, aniž by bylo funkční. To vše doprovázela arogance představitelů EU i západních vlád a vyhrožování odebráním dotací vzdorující střední Evropě.
Migrační krize
Odpor střední Evropy k masové imigraci a povinným kvótám je dán tím, že rozhodnutí v oblasti demografie jsou na rozdíl od daní do značné míry nezměnitelná. Rostoucí migrantské komunity v západní Evropě a neasimilace některých z nich je pro střední Evropu varováním. Postmoderní výroky západních politiků o diverzitě, otevřenosti a toleranci nenahradí společenskou solidaritu a sdílenou identitu, pokles bezpečnosti a pocit cizince ve vlastní zemi.
Migrační krize byla katalyzátorem etablování střední Evropy a zdrojem jejího sebevědomí. Země V4 sice ekonomicky zaostávají za Západem, ale nepřítomnost velkých migrantských komunit je jednou z jejich výhod proti západní Evropě. |
Migrační krize byla katalyzátorem etablování střední Evropy a zdrojem jejího sebevědomí. Země V4 sice ekonomicky zaostávají za Západem, ale nepřítomnost velkých migrantských komunit je jednou z jejich výhod proti západní Evropě. A navzdory narativu, že si Středoevropané nesolidaritou a xenofobii poškodili pověst, pevný postoj zemí V4 měl smysl. Jejich postoj k imigraci se stále více stává evropským mainstreamem.
Téměř 30 let po pádu komunismu začíná v důsledku geopolitiky, historického vývoje, politické situace, ekonomického modelu, hodnotové orientace a postavení v EU vznikat střední Evropa coby specifický subjekt ztělesňovaný zejména státy V4. A tyto faktory budou posilovat pocit jejich specifické identity a spolupráci.
