Tentokrát padla volba na Šanghaj, kde už jsem sice byla, ale vždy jen při letu dál mimo Čínu, takže jsem ji znala jen z „rychlíku“. Rychlíkem jsme se taky opět s kamarádkou vypravily, šlo o „pouhých“ 1200 kilometrů, které cestou tam vlak zvládl za čtyři a půl hodiny. Časová úspora při případné cestě letadlem nulová, když započteme, o kolik dřív je třeba být na letišti. Nádraží, která jsem tu poznala, jsou obrovské kolosy a labyrinty, které mají způsob odbavení podobný letištím.
  |
Nejdřív vstup bezpečnostním rámem a pak vás kód na jízdence pustí do prostoru pro cestující. Další automatická kontrola kódu je u vstupu na nástupiště. Nástupiště se otvírají obvykle až 20 minut před odjezdem vlaku. Jediné, co mi připadá zmatečné, je to, že na tabuli o odjezdech svítí sice informace o nástupišti, ale ne informace o tom, která brána vás tam nasměruje. Nebo je to uvedeno pouze ve znacích, což vyjde pro mě bohužel nastejno.
Málem se nám to stalo osudným při cestě z Pekingu, lítaly jsme po rozlehlé hale velikosti náměstí a marně hledaly správnou bránu, zadařilo se v poslední minutě, a tak jsme byly bezkonkurenčně poslední, kdo do vlaku – střely (jak tady tento typ nazývají) jako střela nastoupil.
ČÍNSKÝ ŠOK: Co je hutong a jak se tam žije? Často mají i společné, ničím neoddělené záchody |
V Šanghaji, která je nejlidnatějším městem Číny (přes 27 miliónů obyvatel), jsme měly s kamarádkou zakusit, co se skrývá pod slovem lidnatý. Jak se ukázalo, na promenádu podél řeky Jang-c- tiang, největší čínské řeky, na Bund, se v den našeho příjezdu vydala asi celá Šanghaj plus její početné příbuzenstvo ze všech koutů Číny. Po hlavní třídě vedoucí k řece jsme se sunuly jak na demonstraci. U přechodů pro chodce a na okrajích chodníků stáli ve volných rozestupech vojáci, aby tvořili jakousi psychologickou bariéru (byli neozbrojení), při zelené se rozestoupili a pouštěli lidi dál.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince na FF UK (v rámci práce několikrát krátkodobě učila na univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku), do loňského léta působila jako tajemnice pro lektory a organizaci kurzů Letní školy slovanských studií FF UK. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., od září minulého roku pracuje na Beijing International Studies University. Baví ji cestování, design a architektura.  |
Přísahám, že jsem v životě takovou masu lidí v pohybu jedním směrem nezažila, a ne že nebyla příležitost. Opravdu jsem si oddychla, když se dav rozvolnil u řeky. Rázem jsem uvěřila všem těm hrůzostrašným historkám o beznadějně ucpaných historických památkách během čínských svátků (ten den jiní čeští návštěvníci čekali tři hodiny ve frontě na vstup na Velkou zeď, dočkali se, spolu s náběhem na úžeh). Není nadto zažít na vlastní kůži.
Pohled z promenády na moderní část s mrakodrapy za řekou – Pudong- je podmanivý, trošku připomíná ten hongkongský. Vévodí mu Šanghajská věž, druhá nejvyšší budova na větě, a charakteristická televizní věž s názvem Perla Orientu. Nábřeží Bund je lemované bohatými bankovními domy, budovami obchodních společností a hotelů, které vyrostly na počátku 20.století, kdy Šanghaj byla symbolem prosperity a hříchu. Její bohatství vzešlo z přílivu cizího kapitálu, když byla v polovině 19.století otevřena mezinárodnímu obchodu a její cizinecká čtvrť nepodléhala čínským úřadům. Z toho důvodu počet obyvatel raketově rostl, čtvrť byla bezpečným útočištěm řady uprchlíků.
ČÍNSKÝ ŠOK: Seifertovo dílo, krteček a ambice rodičů. Proč Číňané studují češtinu? |
Když se večer Pudong a Bund rozsvítí světly a reklamami, je to pěkně kýčovitá podívaná, a všichni fotí a fotí. Stojíte uprostřed výstavných budov, záplavy barev a komerce, a zdráháte se uvěřit paradoxu, že právě v tomhle „nejzápadnějším“ městě Číny byla založena její komunistická strana.
