Cizinec či našinec, očkovaný či neočkovaný, všichni neúprosně zavření doma. Do 24 hodin po příletu první PCR test, na závěr karantény znovu. A samozřejmě třikrát denně zadání tělesné teploty do mobilní aplikace, bez které vás ven z letiště nepustí.
Samoizolaci jsem absolvovala už loni na podzim, takže žádné velké překvapení se nekonalo – jen tentokrát se čas doma trávil veseleji při hraní karet a sledování novinek na Netflixu ve společnosti manžela, který dorazil se mnou. Mobilní karanténní aplikace doznala oproti podzimu vylepšení, museli jsme i pečlivě denně odklikávat, že se nedostavily jednotlivě uvedené symptomy.
Pokud jsme nezadali požadované údaje včas, připomněla nám to esemeskou „paní z hygieny“ a po zadání neopomněla poděkovat. A taky stejně jako na podzim dorazily za naše dveře dvě zásilky – jedna s ochrannými pomůckami ze zdravotního centra a druhá od místní samosprávy s hromadou trvanlivých potravin, pochutin a nápojů.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka. Od září pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura.  |
Naše první kroky „na svobodě“ vedly do centra Soulu do švýcarské pekárny za úžasným kváskovým chlebem (nepřestávám blahořečit panu hospodáři české ambasády, který mi ji objevil) a za duchovní potravou na výstavu Ruská avantgarda do Sejong Museum of Art. Ano, je to ta, která byla k vidění v Alšově galerii v Hluboké nad Vltavou loni v létě jen na online rezervaci. S čerstvým chlebem a s čerstvými kulturními zážitky jsme vyrazili na barbecue večeři s rodinným korejským kamarádem.
On byl kdysi začínajícím diplomatem v Praze a já tehdy začínající učitelkou češtiny pro cizince, on mým studentem. Skamarádili jsme se a společně dováděli naši malí synové. Jak se tenkrát dorozumívali ve věku dvou a tří let, jsem už v paměti neudržela, ale šlo jim to náramně. Protože se tohle kamarádství odehrávalo v dobách „předfacebookových“ a práce kariérního diplomata je toulavá, ztratili jsme se navzájem.
Loni na podzim jsem se rozhodla ho vypátrat a svůj plán s prosbou o pomoc jsem vyjevila svému korejskému šéfovi. Ten (s vtipnou poznámkou, že jde o melodramatický příběh o rozdělených rodinách jak z konce korejské války) zareagoval s pomocí okamžitě. Druhý den po mé prosbě zazvonila pevná linka a tam se krásnou češtinou ozvalo: „Ahoj, Darino!“
Oba jsme radostně hýkali nadšením a hrnuli na sebe základní informace ze svých životů. A že bylo co – po 28 letech! Říkal, že ten den, kdy se dozvěděl, že jsem pracovně Koreji, nemohl večer spát a hledal staré společné fotky. Od onoho prvního telefonátu už jsme se viděli mockrát, poskytuje mi vhled do mnoha korejských záležitostí a zvyků. Svorně se těšíme na moment, až se potkají (snad letos na jaře) naši synové, kteří o to moc stojí; mají na sebe jen útržkovité dětské vzpomínky, zato však spoustu fotek ze společných eskapád a výletů.
Koho by překvapila poznámka o barbecue večeři - právě tohle je jedno z nejtypičtějších korejských jídel. V restauracích jsou uzpůsobené stoly se zabudovanými kulatými grily, na kterých si hosté sami grilují maso. Cizincům nebo v lepších restauracích s tím pomáhá obsluha. Nejčastěji se griluje vepřové maso, nejdříve ve velkých kusech vcelku, to se pak stříhá před dokončením na menší kousky.
Nespletla jsem se ve slově - maso se tu při úpravě výhradně stříhá nůžkami. A nejen maso, třeba i velké kusy kimči. K masu se servírují „nekonečné“ mističky s různou nakládanou, fermentovanou zeleninou. Malé kousky masa se balí do čerstvých listů salátu, mangoldu a nejčastěji perily, která má listy tvarem podobné kopřivě, ovšemže je nežahavá a chutí mi připomíná lehce meduňku. Korejci rostlinu nazývají taky divoký sezam.
Prý pomáhá lehčímu trávení, krom toho se jí připisujou i antibakteriální a antiseptické účinky. Do listového balíčku se k masu přidá trochu pálivé pasty a šup s tím do pusy. Zapíjí se pivem a sodžu, rýžovým nápojem obvykle s obsahem alkoholu okolo 20%. Velká dobrota!
V některých restauracích si svrchníky balíte do pytlů, aby nenačichly při grilování
Brzy se bude hodovat po celé Koreji ve velkém, na začátku února přichází lunární nový rok – Sollal. Spolu s Čchusokem na podzim je to nejvýznamnější korejský svátek, kdy se schází rodina, je srovnatelný s našimi Vánocemi. Tradičním jídlem je polévka s knedlíčky z rýžové mouky. Jako při každém větším svátku je třeba prokázat úctu předkům, a to jak živým, tak i mrtvým.
Nachystá se velká tabule včetně čerstvého ovoce, otevřou dveře do místnosti a všichni se od nachystaného stolu odvrátí zrakem i tělem, aby zemřelí v klidu mohli projít a pochutnat si. Korejci se při pojídání polévky podle tradice stávají o rok staršími‚ nikoliv tedy na narozeniny. Tak šťastný a veselý!
