Zatímco v USA a Evropě patří fondy životního cyklu k hitům, v Česku to zatím příliš neplatí. Přitom nabízejí investici na desítky let, což zvyšuje šanci, že vykážou zajímavý výnos. K popularitě těchto fondů přispívá i jejich relativně jednoduchá strategie. Fondy investující na desítky let by měly zpočátku vydělat především na akciích, případně dalších výnosných a zároveň rizikovějších aktivech. Jejich skladba se pozvolna mění. Počáteční podíl akcií - 80%i více procent - postupně klesá, zatímco v případě dluhopisů či instrumentů peněžního trhu naopak roste.
Cílem fondu je tedy nejprve investorovi vydělat co nejvíc transakcemi s akciemi a v další fázi díky jistější investici do dluhopisů zajistit, aby o tento zisk nepřišel. Aby měl tento způsob zabezpečení na stáří smysl, je třeba investovat pravidelně. Což je i další cesta, jak omezit riziko.
Nadšení pro tyto fondy je pochopitelné. Pro správce fondů znamenají pravidelný a dlouhodobý příliv peněz. Řadě investorů zase vyhovuje, že dlouhodobě ukládají peníze do fondu a nemusí se o ně starat.
Slabina Aktivní investor bude nejspíš hledat vlastní cestu, jak vydělat. Bude úspěšnější? Tady zřejmě spočívá slabina fondů životního cyklu - existují krátce a zatím nejsou k dispozici výsledky podobného fondu za 20 a více let. Správci fondu argumentují průměrným ročním výnosem amerických akcií ve výši kolem 10 %. Investorům ovšem podobné dlouhodobé zhodnocení peněz ve fondech životního cyklu nikdo nezaručí.
Zmíněným výnosem by fondy životního cyklu překonávaly výsledky stávajících českých penzijních fondů (i se započtením státního příspěvku) a nejspíše také investičního životního pojištění. U nás je nabízí Česká spořitelna i ČSOB, třetí velký hráč na trhu, Komerční banka, zatím ne. Obdobný charakter má program Rentiér Invest finanční skupiny Pioneer. V ČR je také možné koupit například fondy životního cyklu ABN Amro, denominované v eurech.
O autorovi| FRANTIŠEK MAŠEK Autor je redaktorem serveru a časopisu Finmag
