Vjednom rozměrném nákupním centru jsem se zastavila u zahradních doplňků. Zaujatě jsem si prohlížela sádrového trpaslíka. „Koho mi jen připomíná?“ ptala jsem se v duchu a přemýšlela nad rysy tváře sádrového mužíka. Najednou jsem koutkem oka uviděla mladý sympatický pár. „Zatraceně, teď se mi budou smát, že si prohlížím sádrové trpaslíky!“ Lehce zčervenám a tvářím se, že hledám mobil. Jenže tyhle herecké výstupy evidentně nebyly vůbec potřeba, protože dvojice popadla jeden sádrový odlitek a spokojeně si ho odvážela k pokladně. Sádrové panoptikum Poslední dobou mají rozličné sádrové předměty své místo snad v každé druhé české zahradě. Fousatí mužíčci s čepicí a rýčem, srnečci v životní velikosti, hlemýždi v nadživotní velikosti, domečky v miniaturní velikosti. V zahradách u starších domků na vesnicích se nejvíc líbí klasickým trpaslíkům. Vmoderních zahradách obklopujících domy v satelitních městečkách se zase zabydlují především hlemýždi, srnci či lávky a pagodky. Pokud trváte na zvířátkách, je nutno podotknout, že menší zlo představují ta, která žijí v našem vegetačním pásmu. Nad srnci, zajíci, žábami a čápy se dá s trochou dobré vůle ještě přimhouřit oko, nicméně setkat se na české zahradě mezi libečkem a vlčím mákem tváří v tvář s velbloudem či bizonem, to je už příliš.
Nemáte na zahradě taky náhodou něco takového? Klidně to přiznejte, já se vám smát nebudu. Upřímně přiznávám, že i na naší zahradě se najde trpaslík. Není sice vystavený všem na očích, musí se chvíli hledat v kapradí, ale je tam. Po letech, kdy se stoickým klidem snášel rozmary počasí, je jeho barevný kabátek už trochu oprýskaný, ale zahradu nám stále zdobí. No, zdobí, to je možná nadsazený pojem, prostě na té zahradě stále je.
Největším lákadlům sádrových kýčů jsou vystaveni obyvatelé v německém pohraničí. Nezaujatému pozorovateli se tak může zdát, že v příhraničí žijí jen prostitutky a trpaslíci. Jenomže ušetřeni nejsou ani obyvatelé vnitrozemí. Trpaslíci a spol. se totiž dají koupit skoro na každém kroku. I ten sebemenší obchod s asijským zbožím nebo květinářství prodává hned několik druhů sádrových postav do zahrad za pár korun. Možná hraje svou roli i infantilnost, která dřímá v každém z nás, a touha vrátit se do dětství. Než stačí zvítězit zdravý rozum a vytříbený vkus, máme to sádrové cosi v tašce.
Na trend sádrových figurek v zahradách vtipně reagovali i umělci. Pamatujete, jak v létě 2004 Prahu zavalilo dvě stě sádrových krav zapojených do projektu Cow Parade? Jejich sestřičky dnes stojí v mnoha světových městech a všude slaví úspěchy. Sádrové odlitky krav, které pomalovali významní umělci, jsou oblíbenou atrakcí nejen pro hospodáře a vyznavače kýčů.
Trpasličí celebrity Těžko říct, zda boom sádrových trpaslíků spustil modrý trpaslík od Milana Knížáka. Předpokládám ale, že obyvatelé zahrádek s Knížákovým dílem nijak nesouvisejí. Jeden takový sádrový trpaslík si zahrál i ve filmu Amélie z Montmartru, když zcestoval celý svět a svému majiteli nezapomněl z každého nového místa poslat fotku. V posledních týdnech pak se sádrovým trpaslíkem zaútočil na zákazníky i jeden český mobilní operátor. Trpaslík účinkuje v reklamách, a dokonce probíhá i jedna soutěž s trpaslíky, kteří podnikají výlet po Česku. Trpaslíci jsou prostě hrdinové dnešní doby.
Je libo dračí hlavu?
A pokud chcete něco opravdu originálního, nechte se inspirovat Amerikou. Tam jsou trpaslíci už docela out. Obyvatelé Nového světa totiž našli zalíbení v sádrových zoombies, skřetech či dračích hlavách. Těžko říct, zda tyto sádrové výtvory mají funkci navíc - třeba že dovedou vyděsit případné zloděje. Nejspíš ne. Svého zombíka si můžete objednat na www.designtoscano.com.
Trpaslíci ani další sádrové výtvory ze zahrad nejspíš jen tak nezmizí. Důvody, proč je na zahradách máme, mohou být různé. Pokud se za ně stydíte, můžete tvrdit, že je mají rády děti. Nebo že jste je dostali od pratety, a nemůžeme se jich tím pádem jen tak zbavit. Na naší zahradě je trpaslík proto, že nám vzrůstem a vizáží připomíná našeho dědu. Ten je tím pádem při každé příležitosti obdarován nějakým tím dalším sádrovým portrétem. Promiň, dědo, ale už asi vím, co ti dám k Vánocům. Projížděla jsem totiž Mostem a u silnice jsem viděla krááááásné... No, však uvidíš!
Pokud trváte na zvířátkách, je nutno podotknout, že menší zlo představují ta, která žijí v našem vegetačním pásmu
