Bylo jen otázkou času, kdy se v záplavě DVD za babku objeví italský televizní seriál Chobotnice. Ano, přesně ten, který jsme v 80. letech sledovali na socialistických obrazovkách. Dílem jsme byli vděčni za pohled na osamělého nerudného bojovníka komisaře Corrada Cattaniho v podání Michela Placida (byl sice trochu prcek, ale pronikavý pohled to vyvážil) a dílem jsme celou anabázi prorůstání mafie do státních struktur brali jako rudou propagandu a předvádění toho, jak prohnilý je Západ a kapitalismus. Tváří v tvář socialistické realitě, v níž chyběly sirupy, vložky a toaletní papír, nás to ale příliš nebralo. I když samozřejmě paralely s mafiánským bolševismem byly zřetelné dost.
Takže teď po letech je tu možnost vidět první čtyři série, na jejichž konci hrdinný komisař Cattani hyne pod palbou mafiánských náhončích a statečná soudkyně přebírá jeho štafetu. Tehdy ovšem zemřela i scenáristická a režijní invence a seriál se čím dál víc měnil v mix červené knihovny a vykonstruovaných zápletek, v čím dál víc zoufale nastavovanou kaši. A to i bez ohledu na to, že Placida nahradil špičkový divadelní a filmový herec Vittorio Mezzogiorno, který mimo jiné strávil mládí u Petera Brooka. Všechny bizarní zvraty pak vyvrcholily tím, že hlavní padouch Tano Carridi (Remo Gerone) hupsnul do Etny. V dalších dílech za své vzala i geniální hudba Ennia Morriconeho.
To ovšem nic nemění na faktu, že zejména první dvě série z počátku 80. let měly výborné scénáře (Ennio de Concini), neboť navazovaly na sociálně kritickou linii italské kinematografie, a prvních šest dílů také režíroval Damiano Damiani. A ten měl za sebou hezkou sbírku snímků na podobné téma od Dne sovy až po Vyšetřování skončilo - zapomeňte. Sám Placido dnes už hraje málo, ale o to víc režíruje. Když před čtyřmi lety točil v Česku, tvrdil v rozhovoru pro LN, že mafie je hloupá jako všichni zločinci. „Bojí se hlavně těch, kteří mají odvahu, těch, co mají strach, si nevšímá. Jistěže dokáže zasáhnout proti těm, kteří ji kritizují a odsuzují.“ Připustil, že věc je mnohem složitější, a vzpomněl na dobu po smrti soudce Falconeho, kdy se mafie v Itálii dostala do úplné izolace.
Těžko říct, co by se muselo stát u nás, ale jedno je jisté: první dva díly Chobotnice už nemusely mít žádné pokračování - jasně totiž ukázaly, že mafie je především způsob myšlení. Atak návrat k Chobotnici po čtvrt století je, jako když se přiloží nový rastr na starou mapu. Je docela poučné se podívat, jak se od 80. let vlastně nic nezměnilo, jen jde o podstatně větší kšefty, a tudíž i větší sumy mezi všemi těmi šéfy státních a polostátních podniků, politiky a dalšími hochy, kteří „spolu chodí“. Jeden rozdíl ale mezi italskými a tuzemskými mafiány přece jenom je - žádný italský mafioso by se veřejně neukazoval v trenýrkách ani v plavkách, což si ti naši nadmíru oblíbili, zřejmě v domnění, že mají krásná těla.
VČechách ovšem máme ještě jeden nekonečný seriál o chobotnici, jak se přezdívá nešťastnému návrhu Národní knihovny architekta Jana Kaplického. Co chvíli se na projekt, který už vyvolal tolik emocí, někdo přisaje a hodlá z něj vytřískat politický kapitál. Naposledy odvržená poslankyně ze Strany zelených Olga Zubová. Ve skutečnosti se jmenuje Zubovová, jelikož její manžel není Zub, ale Zubov, kdo však by se tím zaobíral.
Na velmi krátkém úseku Strakonické je možno spatřit dotyčnou na x billboardech - je to krásná, mladistvá a usměvavá víla. A teď jí ještě ke krásné tváři přistál model Kaplického knihovny a ona rezolutně hlásá, že ji postaví. Nepochybně již má vše dojednáno s dědici autorských práv - tedy nejen s vdovou Eliškou Kaplickou, ale i s představiteli Future Systems. Protože přece by něco neslibovala jen tak. To by bylo krajně neseriózní. Nevím, jak úspěšně fungují mechanismy, které velí nasázet všude billboardy s náhle zkrásnělou a zněžnělou političkou, ale zdravý rozum praví, že čeho je moc, toho je příliš.
Jinak už se tento týden nic pozoruhodného neděje, snad jen to, že pan Fejk pokročil od dohlížení na lachtany a opičky k diplomacii, což je jistě logické a potřebné. V Praze pak nastaly manévry spojené s koncertem Madonny na Chodově, jednomu ale vrtá hlavou, pro koho se tahle megaakce vlastně pořádá, když na jednom vcelku dost čteném internetovém serveru osmdesát procent respondentů odkliklo, že Madonna je nezajímá, a patnáct, že na lístek nemají.
***
Jeden rozdíl ale mezi italskými a tuzemskými mafiány je - žádný italský mafioso by se veřejně neukazoval v trenýrkách ani v plavkách, což si ti naši nadmíru oblíbili, zřejmě v domnění, že mají krásná těla
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
