PRAHA „Karamazovi se liší od mých předešlých filmů tím, že vypadají krásně,“ slibuje autor Knoflíkářů, Roku ďábla a Příběhů obyčejného šílenství Petr Zelenka. Zásadní podíl na „kráse“ natočeného materiálu má podle režiséra kameraman Alexander Šurkala a pak také skvělí herci Dejvického divadla, jejichž umění se režisér pokusil filmem „zakonzervovat“.
„Třeba Ivan Trojan v Karamazových podává svůj zatím nejlepší výkon, skvělý je i Radek Holub, David Novotný nebo Igor Chmela,“ vypočítává režisér.
Cesta Karamazových na filmové plátno nebyla přímočará: na začátku byl román Fjodora Michailoviče Dostojevského, ten v šedesátých letech adaptoval pro divadlo režisér Evald Schorm, jeho přepis pak před sedmi lety nastudoval Lukáš Hlavica se souborem Dejvického divadla. „Tak z osmdesáti procent jsem využil tuhle inscenaci, jednu scénu jsem si půjčil z nastudování Vladimíra Morávka a dopsal jsem rámec, v němž figurují diváci,“ vysvětlil Zelenka.
Jeho verze Dostojevského tedy bude mít podobu divadelní zkoušky v prostorách ocelárny, do přípravy představení zasáhnou osudy jednotlivých aktérů i diváků. „Dostojevskij podle mne patří do fabriky,“ vysvětluje svůj záměr Zelenka, který původně chtěl látku točit v gdaňských docích. Z toho sice sešlo a točilo se ve funkční ocelárně v Hrádku u Rokycan, nicméně českopolská koprodukce nakonec vznikla.
Rozpočet kolem jednoho milionu eur stlačil natáčení na pouhých dvacet dnů, nicméně na druhou stranu Zelenka filmu dopřál hudbu od vyhlášeného polského skladatele Jana A. P. Kaczmarka, který má na kontě Oscara za Hledání Země Nezemě. Ostatně polští odborníci - hlavně maskéři a osvětlovači -tvořili asi čtyřicet procent štábu: „Byla to první polská liga, lidé, kteří točí třeba s Polanským.“ Do kin se film chystá 24. dubna příštího roku, premiéra by měla být současně u nás i v Polsku. „Bude to film pro dospělé lidi, kteří už mají něco za sebou a udělali si na život svůj názor,“ přibližuje cílovou skupinu režisér. Typický zelenkovský humor prý také chybět nebude, ale „bude ho jen tolik, kolik je ho potřeba“. Podle Zelenky se adaptace Dostojevského románů na filmovém plátně objevují jen zřídka, protože se jich filmaři bojí: „Dostojevskij jim připadá příliš pochmurný a příliš ruský. Já si to nemyslím. A navíc, všichni jsme přeci Karamazovi, všichni lžeme a podvádíme...“
