Zakladatel prvního soukromého gymnázia, šéf nejúspěšnější firmy, která obchoduje se vzděláním, má stále divoké plány: zvažoval založit řetězec gymnázií, zvedal by raději platy ředitelům než učitelům, posmívá se této podobě státní maturity a chystá nový byznys: paralelní vzdělávání.
* LN Jak jste se cítil, když si Martin Roman za sto milionů koupil značku PORG?
Nijak. Žádná emoce. Omlouvám se.
* LN Fakt vůbec nic?
Neříkám to poprvé, ale já opravdu hledím mnohem spíš dopředu. Necítím nostalgii ani za dávnými láskami, ani za bývalými projekty. Je dobře, že bohatí lidé vrážejí peníze do vzdělávání, Martin Roman i Petr Kellner.
* LN Takže žádná pýcha, že jste před dvaceti lety rozjel projekt, který zatím podobně úspěšně nikdo nenapodobil?
No nějaká hrdost jistě, byl to můj první velký projekt, podařil se. Ale na druhou stranu: tenkrát panovalo takové všeobecné nadšení a euforie, až si říkám, že jsme mohli zkusit něco většího, než jen založit jednu malou, i když špičkovou školu. A další věc: kdybych o sobě věděl to, co vím dnes, tak jsem odešel hned po dvou třech letech. Já rád rozjíždím nové věci, na udržování zajetých projektů nejsem.
* LN Vždyť ve Sciu jste už šestnáct let.
Jenže to je velký rozdíl! Co dalšího uděláte se školou, když se rozjede? Dovedete další primány k maturitě. Můžete vylepšovat, ale ne zásadně měnit. Ve firmě dělám stále něco nového. Každý rok přijdu s dvaceti novými projekty, patnáct z nich mi rozmluví hned kolegové, pět spustíme, dva se nechytnou, ale tři běží. V jednom se pak víc angažuji a to mě baví. Začínali jsme ve dvou, dnes je nás osmdesát pět.
* LN Takže vás po řízení školy a docela velké firmy neláká něco jiného.
A co jako?
* LN Třeba založit thinktank či nadaci, která by změnila české vzdělávání?
Ano, já trochu mám aspirace zlepšovat české vzdělávání, ale to se nejlépe dělá právě přes ten byznys. Nikde jinde nepoznáte, zda to děláte dobře – v byznysu musíte vymyslet něco, co je skutečně potřeba, řešit něčí problém, nabídnout to, co lidi skutečně chtějí a za co jsou ochotni zaplatit. Tedy pokud nevysáváte státní rozpočet a nemáte státní zakázky. A z toho my nežijeme. Podívejte se na státní maturitu. Dal by za ni nějaký maturant dva a půl tisíce korun? Nebo střední škola 250 000? Tolik to totiž stojí. Kdo ji chce, měl by za ni zaplatit. Pak by se jasně ukázalo, kdo a zda ji vůbec potřebuje.
* LN To je velmi zvláštní příběh. Místo abychom nechali školy, ať si vybírají, jaká kritéria chtějí – jako třeba americké zkoušky SAT či GMAT – tak stát nařídí jednotný test všem.
Debata o maturitě je hrozně zajímavá. V tuto chvíli převážil názor, který chce vzdělávání vrátit nejmíň o dvacet let zpátky. Jeho zastánci se nemůžou se smířit s tím, že maturitní či vysokoškolský diplom už nejsou znakem výjimečnosti – kterou oni kdysi získali – a chtějí nějak obnovit ten dávný důstojný stav. Je to vítězství „encyklopedických znalostí“ nad klíčovými kompetencemi. Téměř se zapomnělo na debatu, která se vedla před deseti lety a z které vznikla Bílá kniha. Teď se to skrze státní maturitu i testování pátých a devátých tříd vrací zase zpátky. Poptávka po přísné státní maturitě je skrytou poptávkou po světě a škole „tak jako za mlada“, která je zjevně mezi starší generací a elitami velká. Když teď ministr Dobeš řekne, že 20 procent maturantů neodmaturuje, tak oni se radují, protože tím vrací hodnotu té jejich maturitě! Ale správně by měl říct 50 % nebo ještě lépe 80 % neodmaturuje. Jedině tak bychom se totiž vrátili do bájných dob klasického gymnázia první republiky. Z toho je ovšem vidět, jak to je celé absurdní. Ano, za chvíli bude mít maturitu každý, to nebývalo. Možná časem i vysokou školu. Kdo by si byl ale pomyslel v roce 1774, když Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, že všichni budou umět číst a psát. Co tomu asi říkali tehdejší vzdělanci?
* LN Neříkáte to proto, že jen hájíte svůj byznys, protože státní maturita sníží poptávku po vašich testech pro přijímání na vysokou školu?
Naopak. Prohlášením „Dvacet procent maturantů může propadnout“, se z pana ministra Dobeše stal můj nejlepší marketér. Jen vytáhnu z šuplíku testy na přípravu ke státní maturitě a prodám jich dobře za deset milionů. Koupí si je vystrašení žáci, rodiče i celé školy. Stát je všechny nutí, aby se připravovali, a to na něco, co pro ně valný smysl nemá. Otázka je, jestli mě takovýhle byznys může bavit. Zdvojnásobil bych platy ředitelů
* LN Takže kdyby se chopil vlády nějaký autokrat a nabídl vám křeslo ministra školství s tím, že všechno prosadí dekrety, vzal byste to? A co byste dělal?
Nevzal. Kdybych mohl prosadit jednu věc, tak bych ředitelům škol zdvojnásobil platy a současně udělal na každé místo nový konkurz. Protože jestli někdo rozhoduje o kvalitě vzdělávání, tak je to ředitel školy. A samozřejmě zbavil ředitele současné nesmyslné administrativní zátěže.
* LN Takže přidávat učitelům je hloupost, vy byste přidal jen ředitelům?
Zní to surově, učitelé mají opravdu ostudně nízké platy. Nepochybně si zaslouží víc. Ale je to spíš sociální než pedagogický problém, tím že jim přidáme, se ve školách mnoho nezmění. Kdo může změnit školu a nakonec i dobře zaplatit dobré kantory, je ředitel.
* LN Není to od vás alibismus? Celý život se věnovat školským reformám, prokázat manažerské dovednosti, a přitom říkat, že byste nechtěl řídit resort?
Není, měli by přijít mladší. Americký pedagog David Warlick říká: „Je to poprvé v historii lidstva, kdy úkolem učitelů je připravit žáky na budoucnost, kterou neumíme jasně popsat.“ Rychlost, se kterou se svět mění, je už dnes skoro šílená a stále se zvětšuje. Dávat rady, jak se děti na takový svět mají připravovat, by neměli lidé jako já, kterým pomalu táhne na šedesát! V zahraničí si toho všímají, mluví se o X-generation, Y-generation, iGeneraci, a hledají se vhodné formy vzdělávání. Dnešní děti jsou opravdu jiné. Vyrůstají na jiných technologiích. Úplně jiným způsobem zpracovávají informace. Zvládají mít otevřený desktop, netbook i mobil a na všech cosi dělat – vnímat, vyhodnocovat, posílat. My se stáváme cizinci v jejich světě, a budeme jim radit, jak v něm přežít? Jak konkurovat podobně technologicky vybaveným Číňanům a Indům? Těžko mohou rozumnou koncepci vzdělávání vytvářet lidé, kteří stojí oběma nohama v minulém století. Bohužel, jak jsme o tom mluvili, ti teď mají převahu. Takže ta rada pro ministra školství je známá: Nevěř nikomu nad třicet!
* LN Míra neužitečných znalostí je u nás stále obrovská: od chemie, v níž jsou nároky našeho školáka asi desetkrát větší než v Americe, až po definici „vedlejší věty příslovečné přípustkové“.
Ono je to nakonec jedno, jestli ve škole učíte acidobazické reakce nebo vedlejší větu přípustkovou nebo řešíte válku v Afghánistánu. Jde o to, zda děti přesvědčíte, že to je smysluplné. Přesvědčíte je, že se tím mají zabývat a mají se učit ne proto, že to někdo nařídil, ale pro věc samu. Jedině tak budou připravené, ba chtivé se celý život učit, což se brzo stane podmínkou slušného živobytí, ne-li přežití. Děti zvládnou neuvěřitelné věci, pokud chtějí a dáte jim prostor. Kdysi jsem v rádiu slyšel, jak někde v Indii řídil desetiletý kluk s prominutím bordel, což bych já nejspíš neuměl. Nebo jinde, myslím v Tibetu, vede devítiletá holčička hospůdku, rodinný podnik, a to proto, že to z celé rodiny zvládá nejlíp. Důležité je, pro děti stejně jako pro dospělé, aby to, co dělají, pro ně mělo smysl, aby se ve škole mohli realizovat.
* LN To je pravda. Dáte-li jim na počítač detailní simulátor, který v podstatě používá armáda, naučí se vzlétnout s bojovým letadlem i řídit nádraží.
Vezměte si třeba nejpopulárnější online hru, kterou hrají miliony lidí po celém světě i desítky tisíc mladých i dospělých tady: World of Warcraft, zvaný WoWko. Ti kluci třeba v patnácti dokážou zorganizovat gildu. Tedy skupinu, která pak společně bojuje proti nějakému monstru: Musí najít spolehlivé spoluhráče, přilákat další, když je jich málo, vybrat mezi nimi, když je jich moc. Zjistit, jak monstrum porazit, což vyžaduje často dlouhý průzkum a velmi, velmi sofistikovanou strategii. Domluvit poměrně přesné rozdělení rolí – kdo bude schytávat rány, kdo léčit a kdo ničit nepřítele. Sejít se ze všech koutů světa přesně v jednu chvíli, udržet několikahodinovou akci, musejí přiměřeně poslouchat šéfa a přitom být přiměřeně samostatní a nakonec, po zabití monstra, si rozdělit kořist. To je aplikace time managementu, personal managementu, coachingu, problem solving, money managementu – a oni to všechno zvládnou, často navíc všechno v angličtině, po skypu. Pokud mají dostatečnou motivaci! A ta hra jim ji zjevně dokáže dát. Na „raidy“ pozdě nikdy nepřijdou – zatímco do školy ano. I když je můj syn na skvělé škole, takovou intelektuální výzvu jako WoWko před něj zatím nepostavila. Chystám paralelní vzdělávání
* LN Takže se na nic nechystáte – a ministrovi jen poradíte, ať omládne i se svými poradci...
Ale kdepak. Samozřejmě že toho chystáme spoustu, založili jsme ve Sciu vědecké oddělení, chytáme projekty, které mají pomoci učitelům naučit se, jak mají učit žáky učit se (learn to teach to learn), chystáme nové projekty pro školy i rodiče. Já se nejvíc věnuji projektu, kterému říkáme paralelní vzdělávání. Zdá se nám, že tady, ale i jinde na světě pomalu roste skupina rodičů, kterým ve škole něco chybí. Kteří vidí, že ta současná škola děti nepřipravuje na dobu, ve které děti budou žít, na rok 2040 nebo 2050, a kteří by s tím rádi něco udělali. Zatím ale moc nevědí co a jak. A tak budou tihle rodiče chtít školu něčím doplnit – proto paralelní vzdělávání.
* LN A to už běží?
Teprve se rozhlížíme, zjišťujeme, v čem přesně rodiče vidí problém, co vlastně chtějí, co jim chybí. Někdo by chtěl u dětí rozvíjet důslednost, jiný schopnost komunikovat, finanční či informační gramotnost, další nadhled, jiný umění učit se, zdravý rozum, adaptaci na změny… mnoho rodičů trápí, že děti učení nebaví. Něco může probíhat online, něco třeba i o víkendech jako „nedělní škola pro 21. století“, něco o prázdninách. Lidovky teď občas nemůžu sehnat na stánku, zjevně o vás je zájem, tak ať se mi vaši čtenáři ozvou nejlíp na e-mail, pokud mají podobný pocit, že by něco takového chtěli pro své děti. Rádi se s nimi poradíme. To, co nabízí třeba libeňský PORG, je skvělé, ale pro čtyřiadvacet dětí v celém ročníku. My chceme nabízet paralelní vzdělávání v mnohem větším rozsahu.
* LN Pěkný byznysplán. A nějaký nápad pro veřejné školství byste neměl?
Doporučil bych dovážet žáky.
* LN Huh?
Ve středním školství máme kapacitu asi 140 procent. Tedy skoro třetinu budov a často i lidí máme nadbytečnou. A vedle toho řešíme, že stárneme a vymíráme. Když řeknete v Mongolsku, Vietnamu nebo třeba i v Tanzanii nebo na Filipínách, že česká střední škola přijímá žáky, ozvou se vám tisíce zájemců. A budou to dospívající lidé, kteří mají motivaci, chtějí se učit, naučí se česky. Po maturitě tady budou chtít dál studovat, většina i tady žít, mít děti. Amy si mezi těmi tisícovkami zájemců budeme moct vybírat nejschopnější. Tím vyřešíme nadbytečnou kapacitu středních škol, ale také vysokých škol, přineseme mezi naše podle všeho už poněkud zlenivělé středoškoláky žádoucí konkurenci. A protože si naše budoucí středoškoláky budeme moct vybrat, nepochybně to zvýší i kvalitu vzdělávání. Ale hlavně, řeší to většinu problémů našeho důchodového systému. Ty jsou přece z toho, že máme málo dětí. Tihle maturanti by mohli vydělávat na můj i váš důchod. Buď Češi vymřou, anebo se musíme smířit s tím, že někteří z nás budou mít šikmé oči nebo budou černí.
* LN To by se taky mohlo pěkně prodražit.
Něco by to jistě stálo, ale dlouhodobá ekonomická návratnost je v násobcích, je to snad lepší než najít ropu. Pokud bychom třeba chtěli navýšit počet středoškoláků o 10 %, což by bylo již velmi znatelné, odhaduji to na pouhých 6 miliard ročně – pár kilometrů dálnice. Ale už kdybychom tam jen přesměrovali peníze za státní maturitu, přišlo by sem 4000 až 5000 skvělých žáků.
ONDŘEJ ŠTEFFL
* Pětapadesátiletý vystudovaný matematik učil za starého režimu na několika středních školách. Právě před dvaceti lety založil vůbec první nestátní školu – První obnovené reálné gymnázium (PORG). Malou soukromou osmiletou školu, která se od prvních let pravidelně umisťuje na prvních příčkách všech ministerských srovnávacích testů. * Řídil ji několik let, než po neshodě s částí učitelů a správní radou odešel. (Školu před dvěma lety „převzal“ šéf ČEZ Martin Roman, rozšířil ji o česko-anglickou základní školu a gymnázium; příští rok má otevírat pobočku v Ostravě.) * Šteffl v roce 1995 představil Scio, tehdy vzdělávací nadaci, posléze společnost s ručením omezením. Do českého prostředí vnesla metodiku amerických standardizovaných testů SAT nebo GRE – v době, kdy tuzemské střední a vysoké školy používaly memorovací testy znalostí. * Scio je pravidelně kritizována, že nabízí školám přijímací testy a zároveň žákům přípravu na ně; a protože všechny dosavadní pokusy o konkurenci v „přijímačkách na klíč“ neuspěly, je firma občas kritizována za „monopol“.
