Papežova návštěva historicky přemyslovského dvojdomu ani ne tak ateistických Čech a katolické Moravy, jak by se na první pohled mohlo zdát, jako spíš území s pomalu odeznívajícím protiřímským zaujetím byla pokusem o obnovu a integraci církve do české svatováclavské symboliky a duchovní tradice. Neméně nesnadným pokusem o duchovní a racionální syntézu ekonomického, sociálního a politického rozvoje člověka je i publikace encykliky Caritas in veritate, která návštěvě pontifika předcházela.
Její velkou předností je, že neargumentuje pouze z pozice křesťanského personalismu, ale rovněž vychází z helenistického přesvědčení, že všechny společenské vědy včetně ekonomie jsou vposledku odpovědí na otázku, kým je člověk. Ekonomické úvahy se takto stávají metaekonomií, aniž by musely být metafyzikou. Jde o předpoklady a cíl lidské ekonomiky.
Trh je nekonečným předivem lidských vztahů vždy mezi rovnocennými partnery – quid pro quo – a nemůže bez solidárního jednání vzájemné důvěry plně fungovat. „Trh potřebuje navíc k principu ekvivalence směňovaného zboží (a práce) ještě sociální soudržnost“ a tady se dostává ke slovu vztah k bližnímu, protože osobní egoismus vlastního prospěchu nestačí, byť jej může racionalita trhu někdy usměrnit. Ta ovšem vychází ze vzájemně sdílené loajality společnosti. Dualismus společnost–stát je přirozený. Ke zneužití tržního principu dochází dvojím zásahem – buď zvnějšku ideologickou nadřazeností státu, nebo hedonismem a ziskuchtivostí zevnitř, žádný technokratický model nemůže ekonomiku bez svobody a bez ctností zachránit. Tržní mechanismus proto nemůže být eticky neutrální, přestože jde o součet jednotlivých lidských vztahů – potřebuje transparentnost, poctivost a odpovědnost. Papežova moudrá slova Takto chápe encyklika zásadní problém finanční a hospodářské krize. Je zajímavé, že v pokusu o myšlenkovou rovnováhu ponechává odpovědnost sociálního státu s jeho deficity a levnými penězi zcela stranou, ačkoli se lze oprávněně domnívat, že právě státní zásahy jsou hlavní příčinou pokřiveného trhu, a tím druhotně i pokřiveného chování bankéřů. Zřejmě jde o kompromis s katolickou (ngo) Iustitia et Pax, protože některé pasáže jsou poměrně vágní nebo nesrozumitelné.
„Výhradně binární model trh–stát společnost rozleptává, zatímco solidarita ekonomického života společnost vytváří.“ Neexistuje sice „trh nezištnosti“ ani nelze lásku k bližnímu vynucovat či upravovat pomocí zákonů, ale právě takové podnikatele potřebujeme. Zdá se, že dnešní církevní sociální nauka v neosobním byrokratickém přerozdělování státu vidí značné nebezpečí. Encyklika odmítá výlučný statický dualismus sociálního státu, kdy trh vytváří bohatství a stát je rozděluje. Princip nezištnosti a daru má najít své místo přímo v ekonomické aktivitě, trh nemá být antisociální čili převahou silnějšího nad slabším. Cílem hospodářství není jen vytváření zisku.
Totéž by do jisté míry mělo platit i na úrovni, kde jsou subjektem samostatné státy. Globální ekonomika by měla posilovat jejich těsnější spolupráci, a nikoli jejich autonomní působení oslabovat. Tradiční stát je přirozenou kolektivní personou. „Stejně jako se má posilovat diferencovaná podnikatelská činnost, tak je třeba posilovat politickou roli státu.“ Moudrá slova, nemyslíte?
O autorovi| ALEXANDER TOMSKÝ, publicista
