PRAHA Ta otázka zní v 21. století absurdně: Závodí snad se ženami muž?
Přesto padla na mistrovství světa v atletice a šampionku na trati 800 metrů Caster Semenyaovou vyšetřují lékaři, aby zjistili, zdali je opravdu žena.
Sportovní svět tak váhavě a nepříliš ochotně otevřel tmavou skříň, ze které vypadl nejpalčivější etický problém současného vrcholového sportu. Potíž ožehavější než veškerý doping dohromady.
Je téměř jisté, že Jihoafričanka Semenyaová není muž, přestože komplexní výsledky řady vyšetření Mezinárodní atletická federace (IAAF) ještě nezveřejnila.
Jenže je možné, že kvůli vrozené anomálii se u ní vyvinuly některé znaky mužského pohlaví. A to může být problém, protože díky tomu může mít výhodu nad ostatními závodnicemi.
Odkdy je tedy žena ženou natolik, aby mohla mezi ženami závodit? A kdo hranici stanoví? A jak?
„Takoví lidé by s námi neměli závodit,“ prohlásila v cíli šestá Italka Elisa Piccioneová. „Podle mě to není žena.“ Stejně ostrá prohlášení ale sviští i z druhé strany barikády. „Přece nějaký vědec ze stupidní univerzity nemůže vymazat lidský život! Tohle je rasismus, který ukazuje na přehlížení žen v bílé populaci,“ rozhořčuje se šéf jihoafrické atletiky Leonard Chuene. „Když se narodí dítě, tak ho rodiče neberou k doktorovi, aby zjistili, jestli mají holku, nebo kluka. Prostě se podívají,“ dodal funkcionář.
Jenže jenom stáhnout sportovcům „Z našeho pohledu je sextest zcela nepřijatelný,“ říká Naďa Knorre, předsedkyně komise sportu žen Českého olympijského výboru (ČOV). „Lidský genotyp je tak široký... Někdo tráví v posilovně dvakrát víc času než ta jihoafrická běžkyně, je také svalnatější, ale jen proto, že nemá hrubší hlas nebo si udělá culík, tak je všechno v pořádku?“ ptá se Knorre.
Mezi ženami napříč mnoha sporty se vyskytují závodnice, které „zdobí“ mužská muskulatura a které díky tomu vyhrávají. Jen zlomek z nich ale musí podstoupit test pohlaví. „Myslím, že se s tím narodila,“ říká na adresu Semenyaové Jarmila Kratochvílová, které Jihoafričanka v Berlíně málem sebrala letitý světový rekord. „Maria Mutolaová také hrála fotbal s klukama, než se dala na atletiku,“ připomíná Kratochvílová mnohonásobnou šampionku z Mosambiku, jež patřila mezi nejsvalnatější atletky.
trenýrky nestačí. To se zjistilo už dávno.
Podobná promenáda „naostro“ se prováděla před velkými soutěžemi v 60. letech minulého století, což byla reakce na množící se podezření, že medaile na olympijských hrách získávají v ženských soutěžích muži. Po protestech sportovkyň nahradil nedůstojné prohlížení test slin, který vydržel až do 90. let minulého století.
Tehdy vědci došli k tomu, že zjistit, zda má dotyčná osoba chromozomy XX (žena), nebo XY (muž) někdy nestačí. Protože např. existují jedinci, kteří mají chromozomy XY, ale mají ženské pohlavní orgány a i podle dalších měřítek je společnost řadí mezi ženy.
Od té doby se sportovní svět uchýlil do ulity a komplexní test k určení pohlaví se provádí jen v ojedinělých případech. Přitom možnosti současné medicíny kladou před „bafuňáře“ větší nároky než kdy dřív. Smí třeba závodit za ženy „předělaný“ muž? Pravidla naznačují, že pokud k lékařskému zákroku dojde před pubertou, pak ano... Ale vždy záleží na konkrétním případu.
A vždy doktoři balancují na tenké hraně. Indku Santhii Soundarajanovou dokonce před třemi lety dohnal výsledek testu, který prokázal, že její tělo „neobsahuje charakteristické pohlavní rysy ženy“, až k pokusu o sebevraždu.
Lidé, jejichž pohlavní příslušnost se nějakým způsobem vychyluje od normálu, si toho totiž nemusí být vůbec vědomi. Mohou mít částečně vyvinuté pohlavní orgány nebo mít v těle několikrát víc hormonů opačného pohlaví.
„Z našeho pohledu je sextest zcela nepřijatelný,“ říká Naďa Knorre z komise sportu žen
Je možné, že kvůli vrozené anomálii se u ní vyvinuly některé znaky mužského pohlaví. A to může být problém.
***
Když ženy (ne)byly ženami
Případ jihoafrické běžkyně Caster Semenyaové, která před deseti dny na šampionátu v Berlíně vzbudila rozruch nejen výtečným časem na 800 metrů 1:55,45, ale také svým vzezřením a barvou hlasu, není zdaleka jediný, o němž se v minulosti diskutovalo a jejihož síla překročila hranice atletiky. Výsledky sextestu zatím nejsou známé, nebylo by to však poprvé, pokud by přinesly nečekané zjištění.
Tajemství odhalila teprve smrt
Na olympiádě v Los Angeles 1932 ovládla běh na 100 metrů Polka Stanislawa Walasiewiczová. Časem 11,9 vteřiny vyrovnala světový rekord, který v dalších letech vylepšila až na 11,6. Vyrojily se dohady, zda sprinterka, jež časem přesídlila do USA a změnila jméno na Stella Walshová, je opravdu ženou. Pravda vyšla najevo až po její smrti v roce 1980 - tělo bylo obdařeno částečně vyvinutými mužskými genitáliemi.
První byla Klobukowská
První atletkou, která neuspěla při testu na určení pohlaví, byla Ewa Klobukowská, zlatá z polské štafety na 4x100 metrů a bronzová na 100 metrů z OH v Tokiu 1964, která v roce 1965 v Praze vytvořila světový rekord na 100 metrů 11,1 vteřiny. Zřídka vídaná genetická anomálie, která u ní byla objevena v roce 1967, ji údajně neměla nijak zvýhodňovat, přesto byla doživotně diskvalifikována. Atletku, která později porodila syna, počátkem 90. let rehabilitovali.
Rodný list tvrdil něco jiného
Během OH v Atlantě 1996 se přišlo na osm nejasných případů. Po dodatečných testech však byli všichni podezřelí sportovci omilostněni. Devátým případem z toho roku byl filipínský sprinter Nancy Navalta, který v mládežnických kategoriích startoval v ženských sprintech. Když se však stal mistryní Filipín na 100 a 200 metrů, rozhodly výsledky genetických testů definitivně o tom, že tehdy devatenáctiletý Navalta není ženou, byť rodný list tvrdil něco jiného.
Sestry Pressovy
V šedesátých letech se objevily sestry Tamara a Irina Pressovy, „stálice sovětského sportu“. Tamara byla starší, její doménou byla koule a disk, Irina závodila nad překážkami na tehdejší trati 80 metrů. Dohromady získaly na OH v Římě 1960 a Tokiu 1964 pět zlatých medailí a vytvořily 26 světových rekordů. V roce 1966, kdy shodou okolností byly zavedeny sextesty, obě uzavřely kariéru. Raději? To nikdo neví. Tamaře bylo 29, Irině 27 let.
