Kulturní člověk má občas těžký život: babí léto ho láká do přírody na možná poslední vycházku na slunci, a zároveň se koná třeba filmový festival nebo konference. Co dělat? Minulý týden mě před stejný problém postavil největší knižní veletrh na světě.
Knihy – byznys i fetiš Rádo se zapomíná, že veletrh je v první řadě určen obchodu. Není jiný důvod, proč letos přijelo 7539 vystavovatelů ze 111 zemí. I tady přece platí: Money makes the world go round (peníze vládnou světem). Nakladatelé chtějí prodat svoje knihy a případně získat práva na nové, literární agentury nabízejí svoje autory (nejvyhledávanější byla letos osmdesátiletá Katalánka Carmen Balcellsová, jež zastupuje nového vítěze Nobelovy ceny za literaturu Maria Vargase Llosu) a knihkupci se chtějí seznámit s novými trendy, aby věděli, co objednat. Čistě profesním návštěvníkům jsou vyhrazeny první dva dny veletrhu, veřejnost, která není od fochu, má přistup jen v sobotu a v neděli.
Takových milovníků tištěného slova přišlo skoro 280 tisíc. Hlavně po obrovských halách s nakladatelstvími z německy mluvících zemí se návštěvníci jen hemží. Obcházejí stánky svých oblíbených nakladatelství, protlačují se narvanými chodbami, dívají se na novinky v regálech, těší se z náhodných střetnutí s hvězdami a hvězdičkami literární scény, a hlavně... sbírají katalogy. Většina z nich je hází do obrovské papírové tašky, které přímo k tomuto účelu rozdává jeden sponzor. Letos byly zeleno-žluté a mohli jste podle nich i mimo areál veletrhu z dálky poznat, kdo patří k „našincům“. Rád bych jednou viděl statistiku, kolik šťastných nových milostných dvojic se našlo díky poznávacímu znamení těchto tašek. Nadmíra tašek s katalogy však způsobuje, že návštěva zdánlivě nekonečného areálu veletrhu není jen výzvou pro oběhovou soustavu, ale také tréninkem s činkami. Na jeden den se tak z bouřlivých zastánců životní filozofie Sport ist Mord (sport je vražda) stávají vrcholoví sportovci. A věřte mi: není to vždy nejhezčí pohled.
Přesto stojí návštěva knižního veletrhu za to. Nejen nováčkům bere dech množství a národnostní pestrost stánků i neuvěřitelná rozloha veletrhu. Fascinující jsou ale obzvlášť ty davy čtenářů – to množství lidí, kteří se zajímají o knihy a literaturu. Čtení je většinou osamělá činnost. Co vlastně čtenář potřebuje ke štěstí? Dobrou knihu a klid. Knihomol tedy má cosi z poustevníka a davy na knižním veletrhu mu umožňují cosi jako skupinový čtenářský zážitek. Svou přítomností se ujišťují, že v tom nejsou sami.
Frankfurtský veletrh ale láká i autory. Čtenářům tak skýtá možnost vidět oblíbené spisovatele zblízka, slyšet jejich hlas a poslechnout si, jak uvažují. Ale i při autorském čtení nebo autogramiádě převládá pocit pospolitosti s ostatními fanoušky. Nejvzácnější skupinový zážitek organizuje Literaturhaus, frankfurtské literární muzeum, ve velkém sále městského divadla. Letos tam četli Herta Müllerová, loňská držitelka Nobelovy ceny, a americký spisovatel Jonathan Franzen, který četl ze svého dlouho očekávaného nového románu Svoboda. Vyprodaná čtení ve velkém divadelním sále (má na 680 míst) dosvědčují, že i dnes má literatura svůj význam a knihy si najdou své čtenáře. Vyvolává to vznešený pocit i u těch, na které – jako na mě – bohužel nezbyla vstupenka.
K nejhezčím nabídkám veletrhu patří ale podle mého prezentace hostující země. Letos to byla Argentina. Přijelo množství argentinských spisovatelů, na zahájení přiletěla prezidentka a frankfurtská muzea připravila pestrou kytici výstav: od moderního umění přes komiksy k dějinám židovství v Argentině. O této jihoamerické zemi lidé většinou vědí hlavně to, že stále ještě trpí důsledky armádní diktatury, za níž zmizelo 30 000 lidí. A to téma bylo všudypřítomné. Pocit nejistoty argentinský pavilon vyjádřil svým interiérem: obrovská hala rozčleněná dlouhými bílými záclonami, které sice umožnily pohled skrz, ale v podstatě znemožnily přehled. Zvlněná podlaha chodce znejistila a měl jsem pocit, že interiér návštěvníkům až fyzicky přiblížil současné rozpoložení argentinského národa.
Módní trendy ve vědě Kromě Argentiny mě zajímaly hlavně středoevropské stánky a pak stánky anglických a amerických univerzitních nakladatelství – podle jejich titulů se totiž dá vytušit, co bude v příštích letech dominovat akademické diskusi. Před lety musely názvy kulturologických prací nutně obsahovat pojmy jako „postmoderna“, pak přišly „gender“ a „dekonstrukce“. V posledních letech je to „postkolonialismus“ a „queer“. I věda má svou módu. Vybral jsem si spíš čtení na usnutí a přes den jsem s argentinským přítelem obcházel výstavy o jeho zemi. A mezi výstavami jsme si pak vždy sedli někam u řeky Mohanu a dali si kávu na slunci.
O autorovi| FRANZ SCHINDLER, bohemista Autor (* 1963) je bohemista, přednáší slavistiku na Univerzitě Justuse Liebiga v Glessenu. Žije ve Frankfurtu.
