* LN Čím vás dílo Gaa Xingjiana upoutalo?
Prostým géniem, zjevujícím se zvolna – jazykem a stylem, které jsem zpočátku vnímal jako svědky složitosti moderního světa, než jsem pochopil, že jsou osobitým autorovým výtvorem, důmyslným nástrojem, pod nímž příběhy, dávné i současné, dokážou zabrousit až k onomu „stavu bytostné tísně člověka“. Proto Hora duše tak bezprostředně oslovuje čtenáře ve všech jazycích.
* LNV doslovu píšete o svém několikaletém překladatelském úsilí. Proč to trvalo tak dlouho?
Horu duše jsem překládal asi pět let a k vydání ji s kolegy redaktory připravoval dalších devět měsíců. Překlad byl zdlouhavý nejen kvůli obtížnosti textu, ale hlavně proto, že jsem se během svého pobytu v Číně věnoval převážně neliterárním činnostem. Navíc mi asi po roce práce počítač i s překladem ukradli z auta v jednom jihočínském městečku dva zlodějíčci na skútru, za bílého dne a přímo před očima! Do té burlesky se vedle policie zapojila dokonce i místní galerka, avšak marně, musel jsem začít znovu.
* LN Čelil jste nějakým zvláštním překladatelským nástrahám?
U každého autora a jeho textu se snažím nalézt jakýsi vnitřní rytmus. Ten Gaův je velice nesmlouvavý, sukovitý, často novátorský. Technicky asi nejtěžší byly téměř halucinační popisy vnitřních obrazů, vidin a snů, dále záznamy lidové poezie, postavené většinou na zvukomalbě a obrazových zkratkách, které jsou prakticky nepřevoditelné. Vůbec nejraději jsem překládal pasáže milostné, plné erotického náboje, přesto střídmé, tak nějak spiklenecky zastřené. Mozek potom ale bolel náramně.
* LN Jaké místo zaujímá Hora duše v kontextu Gaova díla?
Gao Xingjian je u nás vnímán především jako prozaik. Avšak větší část jeho tvorby stále náleží divadlu, je plodným dramatikem a divadelním teoretikem. A také uznávaným malířem. Hora duše je takové dílo mimo hlavní korpus, neviditelné těleso uprostřed, určující oběžné dráhy kolem, náhoda, jež naštěstí spatřila světlo světa a zjevila nám příběh, který by si autor mohl klidně nechat pro sebe, jak ostatně původně plánoval.
* LN Bylo obtížné prosadit v Česku román nedávného laureáta Nobelovy ceny za literaturu?
Nakladatele jsem hledal celé dva roky. Překlad jsem nabídl jednomu známému nakladatelství, které zájem sice projevilo, ale po několika měsících mi bylo bez dalšího vysvětlení sděleno, že „si pro to můžu zas přijít“. U dalších nakladatelů jsem se dozvěděl, že je to příliš objemné, drahé, autor je neznámý a celkově by se to nevyplatilo. No a vidíte, nakladatelství Academia již vyprodalo celý dvoutisícový náklad.
* LN Vyjde ještě nějaké další Gaovo dílo?
Překládám jeho druhý, v mých očích stejně dobrý a důležitý román Bible osamělého člověka. A v šuplíku mám hotovou hru Druhý břeh, která jen čeká, až se jí ujme nějaké dostatečně troufalé divadlo.
***
Pro knihu hlasovali Jiří Drahoš, Jiří Dynka, Jaroslav Formánek, Petr Šrámek, Martin Valášek a Petr Zavadil.
11.–12. MÍSTO
Hora duše
Gao Xingjian V překladu Denise Molčanova vydalo nakladatelství Academia, Praha 2010. 511 stran.
