PRAHA Úterý 20. srpna 1968 bylo pro Čechy běžným pracovním dnem. O chystaném vpádu okupačních vojsk neměl nikdo ani tušení a lidé si užívali nově nabyté svobody a atmosféry pozdního léta.
Noviny, které tiskárny vychrlily příští den ráno, se věnovaly návštěvě americké dětské hvězdy Shirley Temple-Blackové v Praze, striptýzu v severních Čechách, pěší cestě čtyř českých dívek do olympijského Mexika nebo utěšeně rostoucímu Fondu republiky.
Jen skutečně paranoidní čtenář by přikládal váhu kratičkým zprávám na vnitřních stránkách novin, které se zmiňovaly o tom, že sovětská „cestovní kancelář“ Sputnik bez udání důvodu zrušila zájezdy do Československa nebo že se včera v Kremlu zřejmě konalo tajné zasedání ÚV KSSS.
Potuchu o hrozícím nebezpečí neměli pochopitelně ani dnešní politici. Komunista Václav Exner proseděl večer se sousedy, a když ho ráno vzbudil řev letadel, bylo mu prý „hrozně“. Lidovecký místopředseda Senátu Petr Pithart byl zrovna v izraelském kibucu a 21. srpna si vyjel na výlet do Golan. „Rok po šestidenní válce tam byly stále trosky opuštěných tanků sovětské výroby a celé to bylo depresivní. O okupaci jsme se dozvěděli v autobuse,“ vzpomíná.
Čtěte TÉMA na straně 3
