První, čím těleso zaujme a posléze strhne posluchače, je čerstvě půvabné mládí (hudebníkům je od dvanácti do jedenadvaceti), poctivé soustředění jednoho každého muzikanta a skvělý zvuk orchestru. A dirigenta Benjamina Schwartze, jenž stojí v jeho čele, rozhodně nelze pominout. Vede orchestr s přesností i půvabem. Bylo tomu tak i na závěrečném koncertě evropského turné, pro který si mladý sanfranciský orchestr na sklonku minulého týdne vybral Prahu, přesně deset let poté, co se tu poprvé představil.
Publikum ve Smetanově síni upřímně aplaudovalo tělesu, jehož členové mají výhodu pravidelné spolupráce s profesionály v San Francisco Symphony Orchestra. Ocenilo jeho dynamický výkon ve skladbě současného amerického minimalisty Johna Adamse Lollapalooza, se sympatiemi přijalo technicky skvělého houslistu Juliana Rachlina (brilantně zahrál houslový koncert Maxe Brucha a orchestr jej pozorně doprovázel), srdce posluchačů si však nejvíce získalo překvapivě zralé a podmanivě znělé provedení scén z Prokofjevova baletu Romeo a Julie. Rutinou ještě nesetřenou chuť hrát a hrát si inteligentně prokázali mladí hudebníci i v přídavcích: ve skvěle odvedené polonéze z Čajkovského „Oněgina“, v Gerschwinově Kubánské předehře i ve vtipné vokální hříčce zazpívané a kapela. Osvěžující koncert poslechem i pohledem.
