* LN Pro koho je kniha Prahou Franze Kafky určena?
Pro každého, kdo se o Kafkův život v Praze zajímá – pro čtenáře i profesionální zájemce. Neměli by ji minout průvodci Prahou, ale je určena též cizincům, protože vychází i v německé a anglické verzi.
* LN Putování po stopách Franze Kafky je rozděleno do osmi zastavení. Našlo by se ještě nějaké jiné podstatné místo, nebo je to opravdu dostatečný počet?
Výběr a pořadí jednotlivých „zastavení“ musely být uspořádány tak, aby se časově i prostorově vešly do jedné několikahodinové procházky. Podařilo se do trasy zahrnout hlavní kafkovské lokality v centru města, vzdálenější – Schönbornský palác a Zlatá ulička – byly aspoň stručně pojednány, kratší, okolnostmi vynucené pobyty v bytech sester musely být vynechány. Knížka má být prvním, snad vzorovým svazkem edice Prahou slavných osobností. Vznikla na přesně danou objednávku nakladatele.
* LN Uvádí se – a i sám Franz Kafka se tak měl vyjádřit – že celý jeho život se odehrál vlastně na malém prostoru kolem Staroměstského náměstí. Toto tvrzení se pak zas někdy vyvrací tím, že hojně cestoval. Jak to tedy nahlédnout co nejúplněji?
Výrok, pronesený prý z okna bytu na Staroměstském náměstí a doprovázený příslušným gestem, je v podstatě výstižný. Kafka nebyl velkým cestovatelem, máme-li tím na mysli cestování pro potěšení. S výjimkou dvou cest s Brodem během dvou předválečných let, jedné do Švýcar, Itálie a Francie a druhé do Německa, to byly služební cesty, většinou po německých okresech Čech, nebo cesty do léčebných ústavů, do lázní a ozdravoven, vynucené zdravotními důvody.
* LN Jak se stavíte k názoru Milana Kundery, který vyslovil v jednom ze svých esejů: „Podle Brodova vzoru kafkologie zkoumá Kafkovy knihy nikoli ve velkém kontextu literární historie (historie světového románu), ale téměř výhradně v mikrokontextu jeho životopisu...“?
Kundera podle tohoto výroku dává slovu kafkologie vysloveně negativní přízvuk a spatřuje v Brodovi iniciátora výkladů Kafkova díla v rozměru pouhého životopisu. Brod se tak podle něho stává původcem omezeného, k velkým otázkám kafkovského bádání nedosahujícího výkladu díla. Myslím, že Kundera zde i jinde Brodovi v lecčems křivdí. Faktograficky pevná znalost životních reálií je nutná, je mimo jiné schopna vyvrátit efektní interpretace, jak jsme toho byli mnohokrát svědky. To samozřejmě neznamená, že by kafkovské bádání mělo rezignovat na královnu poznání, jíž je s textem spjatá suverénní interpretace díla. Je třeba rozlišovat, čím Brod přispěl ke znalosti kafkovské faktografie zejména životopisnou monografií, dlouhá léta pro celý svět základním zdrojem informací, a jeho vlastní interpretace díla, jejichž platnost byla dobově podmíněná. Brod nebyl literární vědec, a to, co by od něho Kundera v citátu požadoval, udělali a dělají s větší či menší přesvědčivostí jiní. Ovšem nelze zapomínat, že Kafka byl autor silně autobiografický a že žitá skutečnost je v jeho díle obsažena sice ne přímo, ale v složitě transformované podobě. Trochu si tímto způsobem i rád hrál. Přiznává to například v dopisech Felice, když mluví o svém „americkém“ románu.
* LN Před třemi roky jste vydal knihu Franz Kafka – výmysly a mystifikace. Jaký je tedy nejrozšířenější kafkovský výmysl?
Je to nepochybně legenda o Kafkových stycích s českými anarchisty, s níž v letech počínajícího kafkovského boomu přišel Michal Mareš a pak ji zdokonalil Gustav Janouch. Uvěřila jí značná část kafkovské obce a pronikla i do odborné kafkovské literatury. V 50. a 60. letech sehrála velkou roli v Německu, kde spolu s dalšími českými reáliemi významně přispěla k vytváření obrazu levicového Kafky – v polemice s dřívějšími spekulativně filozofickými a existencialistickými interpretacemi jeho díla.
* LN Kniha Gustava Janoucha Rozhovory s Kafkou česky ani nevyšla. Můžete shrnout, proč nestojí za pozornost ani její první vydání, o němž se kladně vyjádřil i Max Brod?
Nelze tvrdit, že Janouchovy Rozhovory s Kafkou, zejména v prvním vydání z roku 1951, nestojí za pozornost. Už proto ne, že Janouch Kafku znal a několikrát ho navštívil v úřadě. Jeho informace mají cenu tam, kde si nepotřeboval vymýšlet, například při popisu detailů z Kafkovy kanceláře. Je zvláštní, že kniha svého času česky nevyšla. Domnívám se však, že si to sám Janouch nepřál – publikoval výhradně v cizině, pravděpodobně proto, že u nás by byly jeho výmysly současníky odhaleny. To, že Janouchovi naletěl Brod a pomohl tak jeho knížce k světovému ohlasu, bylo nepochybně dáno kvalitou, s níž Janouch dokázal napodobit Kafkovu dikci.
* LN Kafkologové po celém světě neustále bádají a pátrají. Můžeme se ohledně Kafkova díla a života dočkat ještě nějakého převratného objevu – něčeho, co by posunulo jeho vnímání?
To je spíš otázka pro věštce. Já si myslím, že k převratnému objevu, jako byly svého času Dopisy Mileně nebo Dopisy Felice, už asi těžko dojde. Překvapit by mohl dosud nepublikovaný deník Maxe Broda se záznamy z jeho a Kafkových mladých let. Nemyslím si však, že v pozůstalosti Maxe Broda, nyní tolik diskutované, zůstaly nějaké významnější Kafkovy rukopisy. Nicméně k tomu, „co by posunulo jeho vnímání“, u Kafky určitě docházet bude. Vlastně už dochází. Například v Německu teď vyšla kniha předního světového kafkovského badatele Hartmuta Bindera Kafkův svět, „kronika života v obrazech“, sedmisetstránkové dílo, obsahující dvanáct set z velké části neznámých vyobrazení a nespočet nových faktů. Valná část materiálu byla celoživotní prací a s vynaložením obrovských prostředků načerpána z českých zdrojů, chyby a omyly – s výjimkou nešťastného pravopisu českých slov – žádné. Člověk si musí povzdechnout, kde byla celou tu dobu česká germanistika. A současně mu vytane na mysli, kdo by měl tentokrát dostat pražskou mezinárodní Cenu Franze Kafky.
