Víte, kdo byl první bloger v této zemi? Asi se jím stal Viktor Šlajchrt, když v roce 1997 začal psát své každodenní postřehy do Neviditelného psa. Je zajímavé, jak s tím žánrem splynul autor, jemuž jsou webové sociální sítě stejně cizí jako klipy roztěkané doby. Šlajchrtovým žánrem je vyprávění a doménou hospoda, sociální síť dnešních padesátníků a starších. Tam čerpal kulturu blogu. „Jako literární recenzent se živím převážně tím, že čtu knihy a občas o nich něco napíšu,“ řekl prostě před třinácti lety a toho kréda se drží. Nevysílá zásadní vzkazy světu. Je mu z duše protivné táborové myšlení, ta metla českých elit.
Píše recenze, beletrii i poezii. Blogů zanechal zhruba v době, kdy sem to slovo začalo pronikat, ale vyprávění se drží stále. Právě pro tyhle lidi existují literární kavárny. Bývá v nich špatné osvětlení, až si jeden pomyslí, že to nastražil kavárník, aby tím více podpořil konzumaci. Možná. Ale dá se v nich vyprávět a poslouchat. Jsou to uzly sociální sítě pro ohrožený druh, který má blíže k šamanům než k mobilům a internetu.
***
Literární kavárna Řetězová 10, Praha 1, 8. 6. od 19.00
