V devadesátých letech sledoval zápasy na starých tribunách mekky brněnského fotbalu jako fanoušek, pak se na přípravách rekonstrukce zchátralé arény podílel v roli zaměstnance městské společnosti Brněnské komunikace.
A tvrdí, že to nevzdává ani jako politik. „Stadion pro mě má speciální význam a vyvolává ve mně různé pocity – nostalgii, nejistotu i očekávání nějaké budoucnosti,“ říká v posledním dílu série s názvem Naše Lužánky devětatřicetiletý Marek Fišer (Piráti), který byl v roce 2015 u znovuzrození brněnského svatostánku.
Jste aktivní politik, ale také velký fanoušek Zbrojovky. Jak náročné je balancovat mezi těmito rozdílnými světy?
Kdybych neměl docela rozvinuté komunikační schopnosti, tak se to nedá dlouhodobě ustát. Představa některých fanoušků ohledně Lužánek je taková, že stačí někam poslat peníze a může se začít stavět. Je potřeba s nimi komunikovat a vysvětlovat, že všechno má nějaké procesy a jsou do toho zapojené veřejné peníze. Já se přiznám, že se cítím mnohem líp mezi fanoušky než mezi politiky. I z toho důvodu nechodím na fotbal na VIP tribunu, přestože bych mohl, ale fandím na druhé straně.
Jak vás vlastně příznivci Zbrojovky vnímají?
Jsou různé skupiny. Někteří mě nenávidí, protože jsem Pirát a jsem na ně málo ultrapravicový, jiní to zase berou tak, že jsem se díky stadionu dostal do politiky, mám se dobře a kašlu na ně. A pak jsou ti, se kterými se o tom normálně bavím. Někteří z nich sice mají názor, že pro to nic neděláme, ale nějakým způsobem se vzájemně respektujeme.
Právě fanouškovství bylo vaší hlavní motivací pro vstup do politiky, když jste v roce 2014 kandidoval za hnutí Žít Brno do brněnského zastupitelstva. Proč jste se tak rozhodl?
Tehdy jsem žil v Praze, ale ozval se mi Matěj Hollan (tehdy hlavní tvář Žít Brno), který sháněl kandidátku do komunálních voleb. Zeptal se mě, co bych chtěl v Brně změnit, tak jsem mu řekl, že jediné, co mě na dálku trápí, je stadion. Chtěl jsem tam udělat jeden zápas, který by ukázal, že lidi na Lužánky nezapomněli. A potom by se rozhodlo, co se stane dál.
Do zastupitelstva jste se nakonec nedostal, ale té myšlenky jste se nevzdal. Tím jedním zápasem byla rozlučka zbrojováka Petra Švancary s aktivní fotbalovou kariérou v roce 2015, kterou jste spoluorganizoval...
Po volbách jsem si říkal, že bychom s Lužánkami měli něco udělat. To se potkalo s nápadem Švanciho na rozlučkový zápas. Jenže nevěděl, kde ho udělat, tak jsme to spojili. Přidali se k tomu kluci, kteří založili facebookové stránky stadionu, a ještě jeden člověk z družstva fanoušků Věříme Zbrojovce. Vymysleli jsme to tak, že Věříme Zbrojovce akci zastřeší, facebookové stránky ji zpropagují a Švanci se stane hlavní tváří, která to potáhne. Přes Matěje Hollana jsme se dostali k tehdejšímu primátorovi Petru Vokřálovi (dříve ANO), který po hodinové schůzce řekl, že se mu ten nápad líbí a zkusíme to udělat.
Na zápas nakonec přišlo pětatřicet tisíc lidí a hodně se o něm mluvilo. Vy jste se pak od roku 2016 stal v městské společnosti Brněnské komunikace vedoucím skupiny pro výstavbu nového fotbalového stadionu za Lužánkami. Jaká byla náplň vaší práce?
Petr Vokřál po tom zápase řekl, že se město o nový stadion pokusí. Nejdřív se vytvořil projektový tým na magistrátu, ale později jsem se přesunul právě pod Brněnské komunikace. Cílem bylo podat dokumentaci pro územní rozhodnutí na stavební úřad v Králově Poli. Původně jsem si myslel, že budu dělat PR, ale aby se celý projekt posunul, bylo zapotřebí sehnat přes sto povolení do nekompletního spisu. Tak jsem se toho ujal, celkově šlo o tři investiční akce – rozšíření ulic Drobného a Sportovní a parkoviště ve Sportovní ulici.
Mimo to jste jezdil po evropských stadionech a sbíral jste o nich různé poznatky. Měla tato vaše činnost nějaký reálný výstup?
Byl jsem asi na pěti stadionech v Holandsku a na dalších pěti v Polsku. Zjišťoval jsem informace o jejich financování, kapacitě nebo o variabilitě tribun. Ptal jsem se lidí v klubech i na to, co by zpětně udělali jinak a dozvěděl jsem se spoustu detailů. Z toho jsem udělal studii, kterou jsem odevzdal a potom ji použil architekt Petr Hrůša ve svém návrhu nového lužáneckého stadionu.
Mnozí kritici však dodnes tvrdí, že jste si za městské peníze jezdil po Evropě na fotbal…
Na to reaguju úplně jednoduše. Všechny cesty jsem si platil ze svého a město zaplatilo až za tu finální studii. Mohl jsem to dělat od stolu, ale nebyl bych přesvědčený o kvalitě práce.
Nakonec stejně stavební úřad v Králově Poli nedal městu potřebné povolení kvůli nevyřešeným majetkovým sporům s podnikatelem Liborem Procházkou o stavby na pozemcích okolo stadionu. Bál jste se toho?
To byla jediná věc, která to v roce 2016 reálně zabrzdila. V té době mělo město na stadion dokonce zajištěné peníze.
Tehdejší vedení města se s Procházkou snažilo dohodnout a nabízelo mu ke směně cenné domy v centru města, což vyvolalo bouři nevole mezi politiky i Brňany. Jak jste situaci vnímal vy?
Staral jsem se o projektovou část, ne o majetkovou, takže jsem neměl ucelené informace. Na první pohled to ale působilo strašně a pan Procházka si diktoval přemrštěné požadavky. Peníze by asi byly nějakým způsobem v pořádku, ale jakmile začal ukazovat na nájemní domy, tak jsem nevěřil, že se to dohraje k dohodě. Pro město to asi byla nepřekročitelná čára. Ale z dnešního pohledu reálně vyhraného soudu je vlastně dobře, že se to tehdy nepovedlo. Město by prakticky vyměnilo svoje za svoje.
Narážíte na loňské – zdůrazněme, že nepravomocné – rozhodnutí městského soudu, podle kterého je Brno vlastníkem chodníků, laviček a lamp na pozemcích v okolí stadionu. V té době jste už působil jako radní pro kulturu. Souhlasil jste s rozhodnutím brněnské vlády v čele s ODS, že město s Procházkou už přestane vyjednávat, ale půjde radši soudní cestou?
Kvůli panu Procházkovi a jeho nárokům nám byl v minulosti shozen hotový projekt. Znali jsme jeho nesplnitelné požadavky, tak jsme se jako nová rada ihned po nástupu dohodli, že cestou vyjednávání již nepůjdeme a podali jsme v nejkratším možném termínu určovací žalobu. Prvoinstanční soud rozhodl, že nároky města jsou oprávněné, jinými slovy, že komunikace jsou součástí pozemku.
Druhá strana se však odvolala a celý proces se určitě ještě natáhne. Pokud se nakonec vše vyřeší ve prospěch města, znamená to, že stavbě nového stadionu nebude už nic bránit?
Věřím tomu, že se během příštího volebního období dočkáme stejného pravomocného rozhodnutí. Následně může být cesta volná, ale zatímco Zbrojovka za posledních pět let dvakrát spadla z ligy, tak hokejová Kometa vyhrála dvakrát titul. Takže jsme se soustředili víc na multifunkční halu na výstavišti, která již má stavební povolení. Do toho vpadl ještě covid a válka, což jsou faktory, se kterými jsme v roce 2015 opravdu nepočítali. Nedokážu odhadnout, zda bude město dostatečně ekonomicky silné na to, aby si mohlo dovolit multifunkční halu a k tomu ještě fotbalový stadion.
Brno nicméně oznámilo, že na stadionu za Lužánkami alespoň podpoří vznik tréninkového centra mládeže se čtyřmi hřišti, takže „mrtvo“ tam nezůstane. Má smysl tam dělat něco provizorního?
Jde o dočasné využití, než doběhnou soudy. Věřím, že je to super krok. Přišel s tím zase Švanci se Zbrojovkou, že udělají kampaň v participativním rozpočtu a evidentně to mělo u lidí úspěch. Získali tam ale jenom tři miliony korun na hřiště a zajištění vody. Tak jsme se na městě rozhodli, že přidáme sedm milionů na stavbu zázemí. Dalších deset milionů dáváme do hřiště s umělou trávou za hotelem, které může celý komplex doplnit.
A jde opravdu o dočasné využití? Nejdřív mě totiž napadlo, jestli to není signál, že se tam nový stadion už nikdy stavět nebude, když teď město zainvestuje tolik peněz.
Myslím, že si to může město při tak vysoké poptávce po sportování dětí dovolit. Je to dočasné řešení za Lužánkami, ale ty moduly se potom dají odvézt a můžou sloužit dětem někde jinde.
Proč vlastně toto postavit jde, ale rekonstrukce stadionu možná není?
Protože rekonstrukce stadionu není dočasná stavba a je u ní mnohem náročnější dokumentace. My jsme centrum mládeže svěřili městské firmě Starez – sport, která i v této stavbě momentálně ze strany stavebního úřadu naráží na určité překážky. Doufám ale, že se vše podaří vypořádat.
Blíží se komunální volby. Nebojíte se, že nové složení vedení města může do všeho hodit vidle? Myslím tím soud i stavbu tréninkového centra.
Stát se může samozřejmě úplně všechno a vůbec teď nedokážu předjímat, jaká koalice nakonec vznikne. Ale pokud bude alespoň z větší části na podobném půdorysu, jako je ta dnešní, tak si myslím, že se politika směrem ke stadionu radikálně nezmění.
Vy opět kandidujete za Piráty. Pokud by vám voliči dali opět důvěru, zaměříte se znovu na stadion za Lužánkami?
Stadion bude mým tématem v každém případě, a to i když zvolen nebudu.
