130 let

Martinů publikum zřejmě netáhne

Česko

Ostudně poloprázdné Rudolfinum přivítalo na úterním koncertě hráče orchestru FOK. Prázdné řady se podepsaly na atmosféře, i když dirigent Tomáš Netopil dělal vše pro to, aby hráče i posluchače stimuloval.

Úvodní Oravská balada Luboše Sluky (* 1928) tkví svým pozdně romantickým jazykem hluboko v minulosti, ale její až filmová dramatičnost z ní činí skladbu přístupnou i zajímavou. K interpretaci dvou koncertních děl Bohuslava Martinů byl pozván Bohuslav Matoušek, hráč nad jiné povolaný (za nahrávky Martinů obdržel řadu mezinárodních cen). Husarský kousek - vystřídat housle a violu bezprostředně po sobě - se mu vydařil; paradoxně výrazněji vyzněla skladba violová, Rhapsody-Concerto. A protože je Matoušek interpretem nezacíleným na vnější efekt, přesvědčil hlavně v místech ztišení, jakým byl pomalý závěr této netypické kompozice. Tomáš Netopil prokázal v doprovodu pohotovost a orchestr vedl ve vzácné výrazové jednotě se sólistou. Závěrečné Mendelssohnově Skotské symfonii by možná prospěla střídmější obsazení, ovšem souhře ani tak nelze nic vytknout: čtyři věty hrané bez pauzy přinesly efektně vygradovanou tečku.

Byl-li tentokrát příčinou slabé návštěvnosti autor stěžejních skladeb večera, jak se publikum asi zachová v příštích dvou letech, kdy se jubilant Martinů bude hrát všude?

***

HODNOCENÍ LN

****

Bohuslav Matoušek housle, viola

Tomáš Netopil dirigent

Symfonický orchestr hl. m. Prahy

FOK, Rudolfinum, 26. 11. 2008

Autor: