Obyčejná cesta autem z Paříže do Prahy, navíc v současnosti, kdy už prakticky o nic nejde, žádný velký strach z celníků... Takový příběh nabízí v útlé knize Jaroslav Formánek (1960). Autor, jenž v dubnu 1989 odešel do Paříže, debutoval v roce 1999 knihou Dlouhá kakaová řasa, nabízející vzpomínky na život ve Veselí nad Moravou, a to ze svérázného pohledu malého kluka.
Následovala povídková kniha Beze stop (2001) a próza Francouzský rok (2005). Nyní tedy v Cestě autor, v současné době redaktor týdeníku Respekt, obě „své“ země propojil. V autě z Paříže vyjíždí trojice - vypravěč, Malíř a Majitel.
Nic převratného se během cesty nestane, muži sedí v autě, případně v motorestu, a mluví, přičemž kniha je plná návratných motivů a větných repetic. Trojice působí sympaticky, někdy ale přece jen příliš mudruje, a ne vždy by také člověk chtěl být v jejich společnosti. Třeba v motorestu: „ ,Kdyby nebyly čerstvý, napsali byste starý párky a klobásy?‘ Zeptal se Majitel mladého muže na druhé straně dlouhého pultu a kostnatým ukazováčkem rozechvěle ukázal na cedulku s nápisem čerstvé párky a klobásy.“
Cesta, kterou vydala Revolver Revue, je knihou nenápadnou, neambiciózní. Nesnaží se být výpovědí, natož kronikou. Je to jen próza plná drobných postřehů a rozhovorů inteligentních lidí. Všechno je zde nakonec tak všední - a všední je tak pozoruhodné. Důsledkem „optického klamu“, v kladném slova smyslu, je také vyznění celé knihy - periferní se stává podstatným. Což je vlastně ta nejlepší tradice české literatury.
HODNOCENÍ LN *****
