Meteorolog: Tornádo v Evropě není kuriozitou. O tom moravském se bude mezinárodně diskutovat |
Lidovky.cz: Jak to u vás v obci vypadá?
Strašně. Vypadá to jako po třetí světové válce. Máme ale naději, že se nám to povede dát zpátky do pořádku, zbudovat možná ještě lépe. Pokud nám to, co nyní zažívám s lidmi, že si dokážou pomáhat, přidat ruku k dílu, nikdo nemá škaredý pohled na druhého, jak to někdy bývá v běžném životě, zůstane, tak i ta katastrofa vlastně přinesla něco dobrého. Je tu hodně dobrovolníků, zvedla se velká vlna solidarity ve finančních darech, které farnost dostane a může rozdávat dál. Z toho mám radost.
Lidovky.cz: A co kostel?
Kostel v Moravské Nové Vsi je kompletně bez krovu, bez přikrytí. Momentálně se dělá provizorium, abychom ho mohli zaplachtovat. V provizoriu budeme muset několik týdnů, měsíců vydržet, než zakreslíme projekt na nový krov. V první řadě řešíme pomoc lidem, kteří ztratili střechu nad hlavou. Věřím, že to zvládneme.
Lidovky.cz: Měli jste střechu pojištěnou?
Střecha pojištěná je. Uvidíme, kolik farnost dostane peněz od pojišťovny. Ale nebojím se toho, že bychom to finančně nezvládli, věřím, že to půjde.
Lidovky.cz: Když přišlo tornádo, byl jste v kostele. Jak to probíhalo?
Když v devatenáct hodin začínala mše svatá, začínalo se stmívat. Ale ne tak, jak to bývá běžně, to nebývá v sedm hodin. Přicházely mraky, byly stále hustší. Když jsem vstupoval do kostela, už byla obloha hodně tmavá. První část mše svaté jsme prožili v pořádku, asi po čtvrthodince vypadla elektřina, což se někdy stává, proto jsem poprosil věřící, aby neměli strach, a pokračovali jsme ve mši za světla svíček, bez rozhlasu.
Jako ve válce, naprostá zkáza, smrtící tornádo či domy roztrhané na kusy. Tak popisují dění na jihu Moravy v zahraničí |
Lidovky.cz: Co bylo pak?
Když však přišla nejdůležitější chvíle proměňování, musel jsem mši přerušit. Lidi se utíkali schovat pod kůr a s ministranty do sakristie. A přišla první, velmi špatná vlna. Naštěstí jsme v té chvíli byli ukryti – a možná Boží mocí se nikomu z nás, co jsme byli v kostele, nic nestalo. Střepy, které padaly z roztřískaných oken, dlažební kostky a tašky, které létaly vzduchem a vletěly do chrámu, nikomu neublížily.
  |
Lidovky.cz: Bál jste se?
Myslel jsem, že je to moje poslední mše svatá. Jak jsme nabrali síly po tom prvním velkém tornádu, tak jsem věřícím podal svaté přijímání. Nevěděl jsem, jak to bude dál, jak bude vypadat obec, o které jsme nic nevěděli, protože jsme byli zavření v kostele. Hlavní vchod se otevřít nedal, ale z boku ze sakristie jsme se pak dostali ven a lidi jsme evakuovali, rodiny si je převzaly.
Vítr mohl na Moravě přesáhnout rychlost 219 km/h. Tornádo za sebou zanechalo stopu širokou 500 metrů |
Lidovky.cz: Co říkáte lidem, abyste je psychicky podpořil?
Pán Bůh je v těchto chvílích s námi. Cítím jeho přítomnost mnohem víc než kdykoli jindy. Přes spousty lidí, které k nám posílá s pomocí, přes statisíce, které jsem jako farář mohl rozdat těm nejpotřebnějším. Nepotřebuji od nich žádný doklad, stačí, když přijdou. Stačí, když přijde soused, kterého znám, řekne: Pane faráři, naši vedle nemají střechu nad hlavou, auto nemají, můžou přijít? Každému, kdo přijde, se dostane pomoci. Věřím, že toto je síla, kterou by člověk nikdy jindy nezažil. Cítím sílu člověčenství. A to je krásné – i v této těžké době.
Lidovky.cz: Kde teď lidé bydlí?
Většina bydlí u známých, mnoho lidí nám nabízelo ubytování. Taky jsme nabízeli kapacitu fary v Lanžhotě, v Tvrdonicích pan farář zval, že k nim lidé můžou přijít. Momentálně je větší nabídka ubytování než poptávka.
Lidovky.cz: Pomáhají vám dobrovolníci organizovaně?
Jezdí organizovaně, ale i jednotlivci. Nejlepší je se nejdřív s někým domluvit, aby měli připravené bydlení, jídlo a podobné věci. A taky aby věděli, kam je třeba jít pomáhat. Bylo tu tolik lidí, a už ani nevěděli, co mají dělat. A to je škoda, když už přišli, aby pomáhali. Můžou se nahlásit i na farnost, dokážeme je umístit tam, kde je bude potřeba.
