PORT-AU-PRINCE/PRAHA „Myslela jsem, že je mrtvý, ale Bůh ho ochránil před umíráním,“ citoval britský list The Times matku Haiťana, kterého v pondělí objevili v sutinách tržiště, kde prodával rýži. Svého syna viděla naposledy 12. ledna, tedy v den, kdy Haiti zasáhlo ničivé zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy škály.
Muž byl identifikován jako 28letý Evan Muncie. Trpěl silnou dehydratací a podvýživou. „Byl vyzáblý, už nějaký čas nic nepozřel. Na obou nohách měl otevřené hnisající rány,“ citovala CNN lékaře Mikea Connellyho. Kromě toho byl velmi dezorientovaný. I když už se ho ujali lékaři v polní nemocnici, myslel, že je stále v troskách. Vylíčil, že v minulých dnech slýchal zvuky buldozerů, které v jeho okolí odklízely sutiny.
Jak mohl Muncie vydržet tak dlouhou dobu bez vody, zůstává záhadou. Ošetřovatelům svěřil, že mu kdosi v bílém plášti nosil vodu, když ležel pod troskami. Nikomu však není jasné, jak by to bylo technicky možné. „Zpočátku byl při smyslech, takže se mu možná podařilo najít nějaký zdroj,“ vysvětlil Connelly.
I když se o záchraně Muncieho hovoří jako o zázraku, jsou známy případy lidí, kteří přežili v sutinách i déle. Rekordmankou se stala v roce 2005 Pákistánka Naqsha Bibiová, kterou našli 63 dní po zemětřesení v oblasti Kašmíru. Přežila jen díky tomu, že k ní prosakovala pitná voda.
Podle odborníků závisí život zasypaných na závažnosti jejich zranění, dále na velikosti prostoru, množství čerstvého vzduchu a pitné vody. Velmi důležitý je i jejich psychický stav.
Nutnost humanitární pomoci Situace na Haiti je čtyři týdny od zemětřesení stále velmi žalostná. Na místě působí na tři sta humanitárních organizací z celého světa, jejichž práci koordinuje OSN. Podle Markéty Kutilové ze společnosti Člověk v tísni je nyní největším problémem na Haiti nedostatek sanitačních zařízení. „Kvůli špatné vodě a hygieně se začaly šířit zdravotní problémy. Dva naši lékaři, kteří jsou tady s námi, ošetřují spoustu lidí, kteří mají červy a parazity,“ řekla LN humanitární pracovnice. V nemocnicích stále chybí zdravotnický personál. „Množství haitských lékařů a sester se snaží zabezpečit svoje rodiny, většina z nich ztratila střechu nad hlavou a místní vláda jim nevyplácí žádnou mzdu. Koordinace pomoci všech aktivit v nemocnicích tak stojí a padá na zahraničních humanitárních týmech,“ popsal pro LN Martin Bandžák, šéf mise slovenské organizace Magna Děti v tísni, která na Haiti vyslala lékařský tým.
Strach z období dešťů Další starostí je nedostatek přístřeší pro lidi, kteří kvůli zemětřesení přišli o střechu nad hlavou. „Lidé ztratili soukromí, žijí pod plachtami, z ruin vytahují židle, dřevěné latě a použitelné předměty a snaží si z nich sbít přístřešek vlastními silami,“ vylíčil Bandžák. Haiťané se tak obávají zejména blížícího se období jarních dešťů, které mohou začít již během měsíce či dvou. Přesto už jsou na Haiti patrné i jisté náznaky pokroku k lepšímu. „Každým dnem je cítit obrovský rozdíl. Otevírají se obchody, objevuje se více lidí na ulici. Mluví se o tom, že by se děti měly vrátit do škol,“ říká Kutilová, která mimo jiné pomáhá na Haiti budovat dětská centra. „Město se v rámci omezených možností vrací do svého běžného života,“ potvrzuje Bandžák.
Zemětřesení však nechalo nesmazatelnou stopu na psychice Haiťanů, kteří se s tragédií budou vyrovnávat dlouhá léta. „Otřásl mnou příběh 18leté Rosality. Zůstala pod troskami a pak týden čekala na to, až jí ošetří nohu. Za tu dobu jí noha začala hnisat, zanítila se a museli ji amputovat. V troskách zahynul její otec a ona zůstala sama s matkou a pěti mladšími sourozenci. Teď všichni žijí v polní nemocnici, kde byla Rosalita operovaná. Rodina vůbec neví, co bude dělat, kam půjde,“ uzavírá Kutilová.
