PRAHA Jsou postižení, ale ve svých hlavách nosí velký sen. Přes svůj handicap se chtějí měřit s nejlepšími borci na světě, se zdravými sportovci.
Nejznámější z nich je Oscar Pistorius. Jenže jihoafrickému mladíkovi zakázala potenciální účast na olympiádě v Pekingu Mezinárodní atletická federace (IAAF), která tvrdí, že protézy mu dávají proti zdravým nefér výhodu.
„Odvolávám se za všechny postižené sportovce. Zasloužíme si šanci závodit proti nejlepším,“ prohlásil jedenadvacetiletý Pistorius poté, co se odvolal k mezinárodní arbitráži v Lausanne.
Jenže ačkoli by veřejnost ráda obdivovala postiženého sportovce, jak zápolí se zdravými borci pod pěti olympijskými kruhy, zainteresovaní mluví opatrněji.
„Určitá forma integrace je vhodná pro obě strany. Ale sportovní svět se snaží, aby předpoklady sportovců byly vyrovnané. Proto pravidla předepisují tvar dresů, existují různé kategorie,“ vysvětluje šéf Českého olympijského výboru Milan Jirásek.
„Je to vždy otázka konkrétního sportu. Zatímco v některém mohou soupeřit spolu, v jiných jsou pravidla odlišná,“ dodává šéf Českého paralympijského výboru Vojtěch Volejník.
„Když si nebudou brát ocelová péra, tak jo,“ naráží na případ Pistorius Jan Nevrkla, předseda Českého svazu tělesně postižených sportovců. „On na těch pérech skáče. Technologie dělá z jeho handicapu něco docela jiného, vlastně jej zvýhodňuje.“ Hlavní překážkou pro postiženého sportovce v cestě na olympiádu je splnit obtížný limit, na který nedosáhne ani většina zdravých sportovců. Jihoafričan Pistorius na svých speciálních „gepardích“ protézách má k jeho splnění nejblíže.
Jenže nemá přílišnou podporu ostatních postižených. Tu má naopak jihoafrická plavkyně Natalia du Toitová. Plave bez jedné nohy. „Vždycky jsem chtěla na olympiádu. To, že jsem ztratila nohu, na tom nic nezměnilo,“ říká třiadvacetiletá plavkyně, která se zdravými závodí běžně.
Začátek podivné éry Zdá se, že postižení se mohou se zdravými měřit, jen pokud se nesnaží svůj handicap nahradit pomocí moderních technologií. „Kdyby mohli používat zvláštní pomůcky a soupeřit se zdravými, tak by to byl zvláštní precedens. Začátek podivné éry a zdraví by si také chtěli tak pomáhat,“ přemýšlí Jirásek.
Přesto doba pro start handicapovaného sportovce na olympiádě uzrála. Přesně by se naplnila myšlenka o účasti a rovné možnosti pro všechny lidi na planetě.
Že společnost po takovém případu lační, poznal na vlastní kůži český cyklista Jiří Ježek. Má amputovanou nohu, přesto závodí se zdravými. Na „etapáku“ v Dominikánské republice uchvátil tamní veřejnost. „Motivoval jsem jednoho kluka, taky začal jezdit na kole. Proto jsem tu zůstal a pomáhám jim tady založit paralympijský výbor,“ usmívá se Ježek.
Postižení sportovci a olympiáda
Nejúspěšnějším handicapovaným sportovcem, který zazářil na OH, byl americký gymnasta George Eyser. Na OH v roce 1904 cvičil s dřevěnou protézou a získal šest medailí, z toho tři zlaté (bradla, přeskok, šplh). Po sto letech v Sydney v roce 2000 zase neslyšící jihoafrický plavec Terence Parkin získal stříbro. O čtyři roky později zápasník Rulon Gardner bral bronz, přestože zápasil bez prstů na nohou.
Případ du Toitová V šestnácti letech se nesmírně talentovaná plavkyně Natalia du Toitová málem probojovala na OH do Sydney v roce 2000. Když ale o rok později jela ráno na skútru do školy, srazil ji neopatrný řidič a doktoři jí amputovali nohu nad kolenem. Přesto se nevzdala, soupeří v bazénu se zdravými plavkyněmi a snaží se splnit limit na OH v Pekingu.
Případ Gardner Před osmi lety vstoupil řeckořímský zápasník Rulon Gardner do historie, když v boji o zlato na OH v Sydney porazil „nepřemožitelného“ Rusa Karelina, který předtím 14 let neprohrál. O dva roky později ale málem umrzl na Aljašce a doktoři mu amputovali prsty na nohou. Přesto v Aténách v roce 2004 vybojoval Gardner, jenž je nejmladší z devíti dětí, bronz.
Případ Pistorius V jedenácti měsících mu lékaři amputovali obě nohy pod koleny. Přesto se Oscar Pistorius vrhl na sport, hrál ragby, před pěti lety se dal na atletiku, kde mezi postiženými nemá konkurenci.
